Vždy s veselým duchem... ;D

Sësilü II

28. března 2007 v 22:34 | Sparrow
" Co nám ty čarodějnice udělají!"Villouš se chytl za hlavu a snažil se něco z toho arašídu vyklepat. Ani jsme si nevšimli že lidi křičeli, utíkali a nějaká stará babizna volala poldům.
" Já nevím! Nebo…už to mám!" otevřela jsem kufr, já naivní si představovala že tam bude alespoň rezervní kolo. No. I když se asi čtyři bágly peněz dají nazvat rezervou.
" Já jdu od toho… fakt na to nemám, vyřeš si to sám. Já nechci do vazby kvůli té,té…té…vidíš! Už mi došli i nadávky!"sebrala jsem tajně pár eur z pokladů a odešla, takovou příležitost.
" Tak jsme to teda my nebili, bude ticho…podplatím svědky…" skvělí nápad až na jeden háček.
" Nemyslím že máš dost prachů abys udělal charitu celému městu! Si klidně počkej na policajty a před novináři se tvař jak hrdina,nezapomeň…" najednou jsem se zarazila. No jasně proč mě to nenapadlo dřív… " Předevčírem, v novinách…"
" Co? Napsal někdo článek ´´Jak si poradit,když přítelkyně vaší budoucí je schizofrenik´´?" zoufale se na mě těma kočičíma očima podíval.
"Ale houby… Přece ta loupež! To si ještě pamatují jak mi vytrhnul z ruky deník Tänään a já si naštěstí stačila přečíst tu druhou stránku. "Ozbrojená loupež u městské EU banky. Zločinec se vydával za starostu a nestačili ho chytit. Z data base policajtů ho identifikovali jako Jeremi Sësilü známí taky díky svému hereckému talentu. Takže ho nemůžou najít,jelikož pokaždé je nikým jiným, mistr v převleku." Mám dobrou paměť když chci.
"To jako myslíš vážně???" vykulil oči Vilda.
"Sakra! A Jonnu jsme tam nechali samotnou!" ne že bych se strachovala ale naneštěstí jsem hodný člověk.
"Počkej! To si ze mě děláš blbce nebo…"
" Pojď už! Nemáme čas!" vzala jsem pistoli a chytla Vildu za kabát.
* * *
Mezitím ve věži…
"Jak ti připadám v tom kožichu? Není málo chlupatej…". Ženský se posunuli do šatníku. Spíš tranzvestit a Jonnka.
"Jo…přilep si na to kocoura a bude to lepší…" otráveně si Frida-Jeremi foukal na pramínek vlasů z paruky.
" A co třeba z něho udělat šepišku…"
" Už toho mám dost! Celou dobu si meleš pořád jestli jseš tlustá nebo anorektička, jestli jseš úžasná nebo ošklivá jako slepičí p*del! A basta!" chlápek si sundal paruku,vytáhl z kabelky nůž a přiložil jí ke krku.
" AAAAAAAAAAaaaaaaaah!" zařvala Jonnka.
" Buď s ticha nebo ti upadne hlava! A teď mi řekni kde je stříbro,šperky a prachy!" na vztekajícího se plešatého Jeremi nebyla hezká podívaná.
" J-j-jsou ta-ta-tamhle!" vyděšeně Jonna upozornila na skříň do ložnice. Zloděj dál nůž na záda Jonně a netrpělivě řek "Kde?!"
"Za-za-za tou skříní je náš trezor" vyhrkla. Sësilü jí hodil na postel a svázal první věcí co mu přišla pod rukou, černá lepenka. Posunul skříň a žasem se kouknul na obrovské ocelové dveře ale netrvalo to dlouho co se jeho pohled zastavil na kombinaci,pak zas vyštěknul " Jaká to jsou čísla?!"
" Já nevím! To ví jedině Ville!" rozbrečela se Jonnka.
"Já ti dám ty potvoro…" nestačil jí dát facku, co se zas ozve to mlácení do brány. Jeremi zbystřil a skoro přestal dýchat. Kouknul se z okna, a koho tam nevidí. Tu vyjevenou služku a toho namyšleného spratka.
"Hitto!" zašeptal. Nevěděl co má dělat ale pak mu něco mozkem proletělo.
* * *
Dole, u brány…
" Já ti to říkala! Jak to že nám neotevře?!" starostlivě jsem kroužila kolem popelnice.
" Musíme si nějak poradit! Nemůžeme to vzdát! Dyť ten hajzl by jí mohl ublížit!" upřeně se díval na věž.
"Ale jak?! To je ten problém, jak?!" kousala jsem si nehty.
" Co kdybychom přeskočili hradbu! Pak prošli zahradou a zadním vchodem!"rozzářil se Ville.
"Dyť to je moc vysoký!"
"A já tě tam vysadím a ty mi pak pomůžeš nahoru!"
"Že mě to nenapadlo! Já být debil!Ale to nejde…" bouchla jsem se pěstí do čela. Bohužel se na tom skvělém plánu něco pokazilo předem.
"Co ale?Proč???" zeptal se nechápavě.
"No já…já…ehm…já mám sukni!"rozpačitě jsem zaryla pohled do země.
"Jumalauta! Teď ti to může být úplně jedno snad,ne?! Hele, slíbím ti že zavřu oči, přísahám na život Bětky!". O pár tisícovek kilometrů dál britská královna dostane epileptický záchvat.
"Tak jo, mno…"Ville si přede mnou klekne a nastaví ruce, dlaň nad druhou.Já mu vlezu na ramena a chytím se kamenné zdi. Slezu z hradby a kouknu se po provazu. Nic, tak vezmu hadici ze zahrádky a hodím jí Villovi na druhou stranu. On se vyšplhal a skočil.
"Teď musíme po tichu aby nás neslyšel…Na!" dořekla jsem slova a vytáhla pistoly z kapsy.
"Dávej si pozor kam to míříš!"poslední rada, vrazila jsem mu zbraň do ruky a šla k zadnímu vchodu. Já si vzala kapesné agentské nože( xD).
"Počkej!" než si Ville uvědomil co se vůbec děje, už jsem byla u dveří.
* * *
"Teď půjdeme dolu. Já tě rozvážu a ty ani necukneš. Chápeš?" Jeremi si pohrával z nožem u Jonniny hlavy. Ta se ani nehnula.
" Dobře. Vidím že alespoň když ti jde o kůži, tak jsi rozumná… Ty otevřeš dole těm vykulencům a pustíš je dál, doufám že jsi dobrá herečka! Nic se nikomu nestane, jestli všechno bude podle plánu. Tvůj milý mi otevře sejf, já si odnesu prachy a zbytek,nikdo nezavolá policii a všichni budou v klidu. Pak vám vrátím tu Frídu. Dělej!" osvobodil jí , chytil silně za rameno a odvedl dolu. Vzduch byl chladný, dveře zadního vchodu byly otevřené.
" Proč jsi nezavřel?!" zašeptala jsem Villemu.
" Ty dveře musíme spravit! Když se zavírají dělají děsný rachot!" zvedl pistoli směrem k dílně.
" Hlavně že musíme… stejně vždycky dělám všechno já…" pesimisticky jsem se ušklíbla.
" Co to kecáš?! S úklidem ti Jonna pomáhá!" zamračil se Ville.
" A to víš od koho??? Řekl ti to duch z věže?! Protože jsem Jonnanenovi vrazila pěsti když mi chtěl vzít mop?!" mávala jsem nožem. Ville se snažil mi zablokovat ruku.
" Hitto! Poslouchej! Nejsme tu od toho abychom se hádali …" zastavil se. Uslyšeli jsme jak někdo jde po schodech a schovali se v kuchyni, já pod stolem a Ville za ledničkou. Kroky přestali, Jeremi a Jonna stali u okna v dolním obýváku.
" Kde jsou?!" vyjekla Jonna.
" Pšt! Drž hubu" vyplašeně se zadíval Jeremi na zahradu. Nikde živá duše, jen kocour který si olizoval zadní nohu. Zatáhnul Jonnku k sobě. Prohlídnul si místnost a vydali se do kuchyně. Já upozornila Ville zpod ubrusu. On se jen udiveně koukal na mojí packu. Všimla jsem si toho že vůbec nechápal, tak jsem mu napověděla nožem. Pořád nerozuměl.
" Unga bunga, wole! Jseš tupej?! Jdou sem! Nabij si bouchačku!" netrpělivě jsem na něho zasyčela.
" Hiii! Aby ses nezbláznila!" potichu zanadával Ville a přitáhnul k sobě horní část pistole a zacvakla střela. Připomínal mi Bonda na první misi. Jeremi vešel a za ním Jonna se bouchla o kuchyňskou linku.
,,Perkele! Ty vrahu!" poskakovala Jonna na jednu nohu, druhou si držela.
" Neoxiduj!" zavrčel Sësilü. Nestačil se otočit na Jonnu, co Ville na něj namíří pistoli.
" Ruce vzhůru, nebo ti tou tvou krásně lesklo hlavou proletí kulka!" fakt vypadal jak agent FBI. To ale nestačilo aby Sësila vystrašil. Já a Jonna jsme jen čučely.
" Hele, kluku... klid, dej mi tu zbraň." Jeremi se začal potit.
" Si padlej na hlavu?! Nech mojí holku na pokoj a vypadni z mé věže!" Ville neustoupil a přiblížil pistoli k Jeremi.
" Jak chceš!" zazubil se Sësilü a rychlosti blesku kopnul Villeho do ruky. Ten pustil zbraň a couvnul ke stolu. V tom mě něco napadlo.
" Říkal jsem ti to! Se mnou si nezahrávej! Teď mi vezmeš všechny zajímavé věcičky a přineseš sem nebo se tvé kamarádce přihodí nešťastná náhoda!" odříkal Jeremi a naklonil se pro pistoli na zem. Mezitím co byl k nám otočen zády, táhla jsem Villeho za nohavici.
"Nějak ho nalákej sem, na zbytek myslím já!" zašeptala jsem mu do nohy. On poslechnul. V mžiku se rozkutálel přes stůl a byl na druhé straně. Jeremi začal po něm střílet a, jak jsem předpověděla, přiběhnul rovnou přede mnou. Já ho chytila za hnáty a on sebou fláknul na mramorovou podlahu. Ležel na zemi pravděpodobně z otřesem mozku. Než se mu vůbec podařilo chytit se za kebuli, Ville mu vrazil pěknou herdu do obličeje a pokračoval s mlácením. " To se ti líbí co?! Počkej ty šmejde, si na tebe vyzkouším silnější kategorii!"
" Hey! Pomalu, nemusíš ho zabít!" odtrhla jsem Villeho od zločince. Valda se jen na mě zle podíval a smířil se s tím, že Jeremiho na kusy neudělá.
" Kde je Frída?!" rozruší se Jonna. No jo, jsme zapomněli na tu důležitou osůbku.
" Jsem tady!Huuuááá!" udušený hlas se ozve ze sklepa. Všichni tam běžíme. Ville vyrazí dveře a naskytne se nám skvělá podívaná. K smrtě vyděšená Frida, která držela v náruči průhledného ducha Jonnanena, který se jen šibalsky usmíval. Vedle nich se takzvaná Mína zhroutila smíchy na zemi. Frida na nás vyvalí oči, pak se obrátí k duchovi. Ten jí vlepí polibek.
" AAAaaargh! Z cesty, z cesty!!!" zařve Frida a zběsile uteče pryč. Nenapadlo nás však že jsme Jeremiho nechali samotného v kuchyni. S bolavou hlavou a pár modřin se chtěl doplazit k zadnímu vchodu, nestihnul. Frida tam chtěla taky, ale zakopla o cosi chlupatého, spadla na něho a táhla sebou poličku s vystavenými kousky skla. CRASH! Dvě mouchy jednou ranou.
" Šikovný Anlikki!" vzala jsem kocoura do náruče a podrbala za ouškem. Kocourek zavrněl a mrknul očkem. Později přijela policie, sousedi se totiž málem odstěhovali z toho hluku. Fridu odvezla sanitka zpět do cvokhouse potom co sestřičce vyprávěla o neposlušném Jonnanenovi a řehtající se Vilhermíně. Jonna jela s ní. No co, kamarádky až za hrob, ne? Já si vypila horkou čokoládu a s Villem a Mínu trochu pokecala až do večera o tom co se stalo. Já jsem smíchy lehla když mi vyprávěla Mínuš jak se její manžel snažil svádět Fridu dlouhým poklopcem. Bože, lidstvo se nikdy nezmění ani za tisícletí… KONEC…
Originální vydání, chyby nebyly upraveny kvůli lenosti spisovatelky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama