Vždy s veselým duchem... ;D

Sësilü I

28. března 2007 v 22:34 | Sparrow
25.10
Já už fuckt nemůžu! Chcu domu!...
Dneska jsem jako vždy po vstávání dala do pořádku pelechy. Samozřejmě jako každý posvátný den Jonnka chtěla nový prostěradlo a spol.,takže jsem šla do toho odhodlaná,přemlouvala jsem se tím, že si za prémii koupím šálu, kulicha s kšiltem a kožené rukavice. Tak jsem se na tu postel koukla ze všech stran,aby mi něco neuniklo,chytla jsem povlečení a bojovým křikem jsem se začala prát s peřinami. To byla bitka…škrtila jsem polštář, deka mě málem udusila,prostěradlo mě zabalilo jak mumie…ale zvládla jsem to! Sice trochu rozcuchané háro,roztrhaná sukně ale vyhrála jsem! Spokojeně jsem poplácala přikrývku. Do toho slyším bouchnutí,dveře. Nestačím se otočit a vidím Vala jak si skákne v mnou upravené posteli,típne cígo o stěny a zaleze pod dekou. Pár vteřin potom jsem si uvědomila že mi ruply nervy,jelikož jsem čuměla do zdi takovým bezvýrazným pohledem na černý flíček. Různé myšlenky se procházely mým mozkem,jako revolver,samurajský meč,šibenice,nůž,motorová pila… Si ze mě dělá prdýl,bo co? To člověka opravdu naštve! Tak jsem se otočila a sloním rychlým krokem jsem vyšla z pokoje a třískla dveřmi. Ville vyskočil z postýlky,to vím, poněvadž jsem zaslechla další bouchnutí. Došla jsem do své ložnice a zamkla se dovnitř. Hodila jsem sebou na postel o začala řvát jak fontána. Se tu ze mě ještě stane hysterka. Nikdy v životě jsem se necítila tak odporně. Nečekaně se ozve mlácení klepadlem do dveří dole u brány. Chjo, z okna vidím bláznivou postavičku: růžový obrovský klobouk,to by i Barbosa záviděl, zelený kabát, taková dlouhá žlutá sukně,na které se nedalo ani koukat,jelikož nikoho asi tak nenapadne si vzít sluneční brýle. Oranžový deštník,červený vlněný svetr a stříbrný řetěz na krku. Jsem se na to divné zjevení jen tak podívala jak mává tím deštníkem jak golfovou holí a hned se mi zvedla nálada a složila se smíchy na zem.Řvala jak na lesy,to bylo divadlo…
"Jonno?"sundala si gigantické fialovo-bílé brýle.
"Frído?" zamyšleně si Jonnka podrbala hlavu a otevřela dálkovým ovládání vrata.
"Jonno!" z dálky byl vidět její cvokhouseký úsměv na 359 stupňů.
"Frído!" Jonnka začala běžet směrem k Frodě…teda,Fridě. Z druhé strany se také ozvalo klopýtání,co najednou přestalo,neboť podpatky červených kozaček byly moc vysoké, tak se majitelka bot rozplácla na chodník. Hned stala zpět na nohách jako by se odrazila o péro. Rozpažila své dvoumetrové křídla a objala Jonnku tak silně jak jen mohla,s tou druhou to vypadalo že jí upadnou oči a jazyk. Po chvilkové přivítání se dopravily k baru. To bylo slov,vět,souvětí,kapitoly než došli ke vchodu. Těšila jsem se až půjdu dolů se na ten bubák kouknout z blízka,otevřela jsem dveře a vyvalily se na mě zeleno modrá kukadla. Vilda tam stal jak tvrdý Y a nikotinová dávka v puse. Tak,teď to bude napínavé…
"Co chceš?" znechuceně jsem na něho hodila slovo.
"Co si to jako o sobě myslíš?! Ničíš mi tu dům a k tomu si tvrdohlavě stojíš za svým?" seriózně se zatvářil.
"To bude asi tím že jsme ze stejného dřeva,a teď mě pusť! Potřebují k tvé paničce…" snažila jsem se dostat na druhou stranu,ale Ville mě nepustil.
"To snad nemyslíš vážně,že se s toho jen tak vyvlíkneš?" pozdvihl obočí.
" Tze! To se radši vykopnu sama!Uhni!" a strčila jsem do něj. Ale pořád překážel.
" Kdo tu mluví o propuštění? Co?! Co?! Co?!" a šťouchnul mi víckrát do ramena,až jsem krůčky dozadu narazila na noční stolek a posledním dloubanec jsem uklouzla a spadla na postel. Zaryla jsem do něho vražedný a překvapený pohled. On se sklonil a vyfouknul mi kouř do obličeje. Stále jsem měla zkamenělý výraz,ale bylo mi to děsně k smíchu jakým upřeným zrakem mě sledoval,skoro by koukal skrze mě. Překvapivě se Villovi třásly koutky,já už nevydržela chlemtání a po pár zdlouhavých minutách jsme oba leželi smíchy vedle sebe.
"Promiň,ale to jsem si nemohl odpustit! Omlouvám se ti…"jen co jsme se uklidnili si Ville sednul a vytáhl z rukávu květinku, tuším že z těch mechu co jsem zalívala minulý týden.
"Ježíšku na křížku!Mno, díky, Mr.Valo!" já se rozplývala nad tím pěticentimetrovým plevelem, jak kuřák nad krabičkou cigaret po absťáku.
"Nebudem si vykat, že?" zamračil se Vilda.
" Ale…" zaprotestovala jsem. Už se mi hlavou honila řvoucí Jonnka, se mi uši už z toho kroutily. Ville mi skočil do řeči.
"A-a-a,žádné výmluvy! Když si byla naštvaná tak si nic proti tomu neměla.Jonna je přeci chápavá a…ehm…" ukazováčkem hýbal zleva doprava a zpátky,najednou se ale zarazil. Asi si uvědomil, že kecá nesmysly.
"Tak dobře, Ville. Ale teď nech mě jít dolů…" stoupla jsem si ale on mě odtáhnul zpět, abych si sedla.
"Ale, kam chceš tu kytky dát?" založil si ruce.
"Do skleničky s vodou…" udiveně jsem se na něho podívala jak na blbce.
"Špatně! Abys kytku zachovala musíš jí usušit! A na to jsou nejlepší knížky! Ukaž, ti to předvedu…" vzal mi kytičku a začal mi hrabat v knihovně, až našel zajímavou knížku.
" ´´ Deset způsobu jak sr*t na lidi´´, pozoruhodná kniha,musím si jí taky pořídit!" otevřel knihu někde uprostřed, založil do ní plevel, zavřel jí a dal mi jí do ruky.
" Až se budeš na někoho hněvat, tak otevři tu knížku,přečti si první způsob a pak se koukni na květinku. Je z Laponského mechu, tady se tomu říká Lüllikuä." Zadíval se mi do očí a pak vyšel z pokoje.Já zůstala stát jako by skrze mě proletěl duch. Vilhermínko, budu si muset zatlouct česnek ke dveřím, promiň ale mám ráda soukromí. Dole se ozvalo jásání, jako bych nevěděla koho a proč, se jdu kouknout ke schodům. No jasně, crazy visit se tu rozjela na plné volume…
" Ach, Villoušku jak dlouho jsme se neviděli!" hned mu chtěla mrcha skočit do náruče ale Vilda jí nechytil, tak skončila zadnicí na tvrdou mramorovou podlahu.*To bude asi tím že jsem tě spatřil jenom jednou a v bílé noční košili, stačilo mně to…*zamumlal otráveně Ville ale pomyslel si že by se hře mohl účastnit.
" Jaké potěšení! Ctíš nás tvojí přítomnosti!Co tě sem přivádí milá Frédo…" zařval Ville ne na lesy, spíš bych řekla na Antarktidu. Předváděl obejmutí, v tom se ale Frida urazila a zadupala prapodivnou kozačkou. Než stačil pochopit co se stalo, Jonnka mu vrazila mezi žebry loket.
" Aaau…Frído" úsměvem zapískal Ville Disney hlasem na Fridu a pohledem se snažil přenést meče ze stěny na Jonnku .
"Ach,tak to je výborné! Přinesla jsem vám ukázat fotku mého nového přítele… počkejte… já jí vyndám…" vycenila umělé zuby a pustila se do slídění v bundě. Kapsy… nic…díry…nic…peněženka…nic…
"Jééé, kam sem tu hlavu ztratila!" nějak se začala potit.*Pes ti jí utrhnul, prodal čínské restaurace a Bobík ti sežral mozek… nebo Tim Burton si tu kedlubnu vzal na scénu nového filmu, jako dýně Jacka Skeletrona na Halloween* hlasitě zabručel Ville.
"Já to zapomněla v autě! Omluvte mě! Snad příště…" smutně zašeptala Frida a pokrčila rameny.
"Ne,ne a ne! Já ho chci vidět teď!" zaxichtila se Jonnka jak rozmazlený fracek.
"Ale auto mám hrozně daleko! V tom parkovišti, tak kilometr!" zas řvala Frida.
"Tak půjde tam Sparrow! Sparruškoóóó!" bohužel se princezničce rozsvítila žárovka. Ville si plácnul na čelo.
"Ano?" zběsile jsem se zřítila ze schodu k paničce.
" To přece nemůžeš po ní chtít! Ona to tu nezná a…" zaprotestoval Ville ale Jonnka mu chladně odpověděla " Tak si vezme mapu." Pousmála se na mě, chytila Fridu za vlasy a táhly směrem k obýváku.
"Kde jsem tohle to našel, to sám Pán bůh neví! Se stanu křesťanem…" pomodlil se k ikoně Marušky matky, co byla na zdi.
" Na černém trhu…" ironicky jsem ho plácla na rameno a šla si vzít mobil, kapesné nože a bundu.
"Čekej…já půjdu s tebou a…" nestačil doříct větu co mu z ničeho nic přistály na hlavě dost těžké klíče.
"Ty nejmenší se značkou Ford jsou od auta!" zaječela Jonnka z druhé strany věže.
" Ty wole, černý trh… to sedí…" zasmál se Ville, jako by mu ta boule mezi vlásky vůbec nevadila.
"Tak jdeme?" otevřela jsem hlavní dveře a vyvalily se na mě ty 2 stupně co včera byly v počasí v TV.
Kilometr později.
Když jsme tam došli, jsem měla pocit, že mi nohy upadnou. Příšerná zima na ty moje pirátské gumáky, celkově se mi z té kosy klepaly i uši. Ville byl tak v pohodě a svěží, že se mi chtělo do něho kopnout. Vytáhl klíče z kapsy, nasměroval ten nejmenší k autu a zmáčknul. Nic. Zmáčknul znova. Nic.
"Co to je za krám?! Jsme ve dvacátém prvním století?!" nevěřícně se Vilda podíval na to auto jak na dinosaurus.
"To si myslíš že všechny mají ty tvoje BMWéčka a Jaguárky? Prosím tě! Dej to sem ať tomu autu nevyrveš zrcátko!" chňapla jsem klíče a odemkla.
" Řekl vůbec ten hastrman kde je ta fotka?" nasedla jsem a strčila ruku pod sedadlem.
"Ne" zkoumavě se Ville přidal.
"Tyýý joóó! Co to tu pak máme hezkého?" hmátla jsem po něčem divném. Nakonec ze zvláštní hromádky jsem vytáhla bouchačku.
" Aaargh! Vyhoď to pryč než tu někoho zakilluješ!" Ville my ji chtěl vzít z ruky, pozdě. Zmáčkla jsem spoušť a střela pronikla předním sklem. Crash!!!
" U všech svatých Osbournů! Ty jsi ale debil! Co ti na to Fróča řekne!" vylezla jsem z auta a nervózně ukazovala na škodu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama