Vždy s veselým duchem... ;D

HRDÍ SI PRDÍ

27. března 2007 v 22:43 | POTUTka
A máte to tu. Abych se přiznala, odkládala sem to tag dlouho jag to šlo xD. Svoje povídky vůbec nemam ráda, protože se mi prostě nelíbí. Ale kámošky řikaly, že je to moc dobrý a že to sem musim dát. Tagže to tu je.
Jenom takovou lehkou předmluvu - tuhle povídku bych chtěla věnovat svojí nejlepší kamarádce Domce, která je prostě Domka Dobrá xD. Je to o nás dvou, tagže vás to asi bude nudit, ale to je mi jedno. Tady je 1.díl xD, doufam, že se vám bude líbít a pište komentáře!!! Dík moc
Není to tag dlouho od doby našeho návratu.
Jen pár neděl zpátky mě dělí od nekonečné časové propasti. Jsem ráda, ale i ne….
Rozhodla jsem se o tom světu povědět. Říct vám náš příběh plný dobrodružství, který sem prožila se svojí nejlepší kamarádkou Domkou (ehm, mno…světu to vyprávět nebudu, ale právě tobě Domko. Ale to je blbost, když si tam jakoby byla se mnou…hmmm, toe jedno, neřeš to =D)
Povím vám to všechno jag to začalo…(přeneseme se do doby Silvestra 2007), já s Domkou se zrovna chystáme na noční výlet do Prahy a před sebou máme velkou flašku rumu =D.
"Týjo, nechci nás vidět zejtra!" směje se na mě Domka a nalejvá každý z nás pořádnou skleničku "na cestu".
"Dyť to nebudeme teť pít fšechno, necháme si to napotom…nebo máš snad jiný plány??? =D" potutelně se na kamarádku usměju. Na tuhle otázku Domka radši neodpovídá =D.
"tag teda…dobře" navnadim se na vážnej obličej, i když sou to spíš kuřecí úsměvy a popadnu jednu skleničku (silně připomínající půllitr).
Obě se na sebe podíváme, mrknem a po kouskách ochutnáváme.
"Hm, hodnej Tomáš" pochválim si to.
"To není od Tomáše, našla sem to někde zahrabaný doma. Myslim že to tam bylo hodně dlouho eště neš sme se tam nastěhovali. Měla sem to ve skříni…ale doufam že je to chemicky nezávadný" prohlíží si Domka svůj půllitr =D.
"Ukaž" řeknu a s těmito slovy popadnu celou flašku.
"Není tady nigde žádnej obsah alkoholu…a ani to moc jako rum nechutná" nedůvěřivě sjedu pohledem z flašky na kamarádku. Ta enom pokrčí ramenama.
"FUJ!!! Co to tam plave?" zděsí se.
A já uš to taky vidim. Potutelně tam plave hnusnej havraní dráp.
Mě to teda přídě děsně ftipný, ale gdyš uvidim Domky zděšenej výraz, radši zklapnu. Rozklepaně se dívá na moje nohy, tag se tam taky povívam. Ale vlastně není na co…žádný nohy tam nejsou! =D
"ÁÁÁ!!! SAKRA!!! GDE MAM NOHY?" chci někam utíkat, ale nejde to, nemůžu se hnout z místa. Domka je na tom očividně asi podobně. Pomalu, ale jistě mizím celá.
Vyflusnu poslední zbytek tekutiny z pusy, ale to nepomáhá.
Za normálních okolností (sice nevim jakých, ale nevadí) bych se smála, kdybych viděla Domky hlavu na ničem, nebo spíš Domky hlavu libovolně visící ve smradlavym vzduchu naší kuchyně. Ale v takovýhle krizový situaci na to nemam ani pomyšlení. Necítim vůbec nic, žádný ruce, nohy, celý tělo jakoby zaplavila nepopsatelná temnota…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrejs Andrejs | 28. března 2007 v 18:02 | Reagovat

Potut...TEDA TY MĚ NAPÍNÁŠ JAK STRUNU...VRHÁM SE NA 2.DÍL...ZATÍM DOBRÝ...*:DDDDDDDDDDDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama