Vždy s veselým duchem... ;D

Epocalisse IV."shrnutí"

28. března 2007 v 22:48 | Sparrow, jakej jinej psychopatickej dement...
" Ville?" zeptám se když sáhnu na pásek s kovovým heartgramem. Ono mě to chytí za pás.
" Ani když se tu strachy můžeme po**at mě nenecháš být! Kde je John?" odstrčím ho. Začnou znovu fungovat flashová světla. Kouknu se Villemu do obličeje. Příšerně se ho leknu. Má tmavě purpurové monokly, černý tlustý provaz kolem krku a je bledý jak mrtvola. Zle se na mě usmívá. Pomalým krokem se ke mně přibližuje.
" Pa-panebo-bože, Ville!" zakoktám a dám zpátečku o dva kroky. Narazím na něco. Zhmotněná Mína. Poznám jí podle šatů.
" Vilhermíno?" otočím se k ní, raní mě málem mrtvice. Taky nevypadá nejlíp, natož když je duch. Ville zneužije chvíli a chytí mě pevně zezadu a zablokuje mě rukama.
" Vy jste se zbláznili že máte rok na víc nebo co?!" vyjeknu a snažím z Villovo sevření uniknout, marně. Mína drží v ruce obrovský nůž. Ne, dýku! Iustitiánskou dýku!
" Co chceš s ní dělat?!" ustrašeně se koukám na ostrou čepel. Mína výhružně zvedne ruku s dýkou a pokusí se jí do mě zabodnout. Já se zahráním kopnutím do její ruky.
" Psychatíš?! Johne! Johne!" zařvu do tmy. Nic se neozve. Mezitím Mína nasměruje dýku na můj krk. Já vyklouznu Villovi a ona mu jí zapíchne do ramena. Málem mi upadnou oči z důlku když uvidím že to s Villem ani nehne, sundá si zbraň cuknutím. Otočí se k mně a projede si dýku jazykem a očistí z krve. Zašpiní si koutky. Zas se na mě ďábelsky usměje a vydá ze sebe hnusně pochmurné chechtání. Mně se začíná dělá blbě.Snažím se kolem sebe někoho najít. Najednou spatřím nějaká těla ležící v louži krve u jejich nohou.
" Co jste to sakra udělali?! Ne!" schovám se za stolem a začnu po nich házet lahve, vše čeho se dotknu letí vzduchem, ba i dort se svíčky. Ville se přiblíží a když jsem zrovna měla v ruce vidličku, chytne mě za krk a flákne na stůl. Ve tmě najednou vidím jak John praští Mínu lahvičkou s posvěcenou vodou, ozve se hrozný zvuk a místo ní zůstane černá louže jakési látky. Ville se k němu nestačí otočí, co John vytáhne s kabátu další lahvičku, tentokrát jí jenom otevře. Ze skleněné nádobky se vyvalí stříbrný kouř, který se nahromadí ve světelné mlze na stopě. Ville si zakryje obličej rukama a zas ten hnusný křik. Sklouzne pod stolem. V páře začne blikat světlo, který zaplaví v mžiku celo místnost. Já ještě ležím na stole. Spode mě se ozve žblunknutí. Vyskočím a vrhnu se Johna, který mě obejme.
" Co to mělo být?" ustrašeně mu zašeptám. Dlouho mně neodpoví, jen mě pevně drží.
" Johne?" opět nic neřekne. Nečekaně cítím ostrou bolest těsně pod hrudní kosti. John mě odstrčí a já se opřu o kamenný sloup za mnou. Civím na Iustitiánskou dýku do mě zabodnutou.
" Proč?!" vyhrknu. Divný je že mi neteče žádná krev.
"Promiň…" utrhne si kříž s řetězu na krku a přitiskne mi ho na čelo. Padnu na kolena, v křeči bolestí se snažím ze sebe sundat dýku ale John mě shodí na zem a zabodne jí hlouběji. To už slyším jak se skrze mě zabodne do dřevěné podlahy. John se vedle mě klekne, pořád drží kříž. Začne mumlat latinsky. Já koukám do prázdna a nemůžu se soustředit na nic jiného než na ten mráček světla nade mnou. Pomalu klesá, mně začne být zima. Všechno najednou zmizí, nevnímám bolest. Říkám si, že už je konec…
" Sparrowe!?" zazní hlas. Nereaguji.
" Co se to s ní stalo?" kdosi promluví.
" Ona se neprobere!" někdo pláče.
" Ale houby! Takhle se musí! Uhněte mi!" neočekávaně se na mě lije asi celý Tichý oceán. Leknu se, bouchnu se do hlavy o židli a celá zmoklá zírám na rozmazané postavičky kolem mě.
" Je živá! Je živá!" obejme mě Mína, jako bych byla gumová pískací hračka.
" Dyť jsem to říkal!" přede mnou stojí usměvavý Migé s kýblem. Za ním Linde šeptá něco Gasovi, který mu pak vrazí pěstí.
" Jdi pro ručník!" přikazuje Ville Burtonovi. Sedne si vedle Míny.
" Je ti dobře?" pohladí mě po vlasech. Všimnu si, že tu Jonna není.
" Vy jste mě chtěli zabít!"nedůvěřivě na nich ukážu prstem. V celém sklepě všichni puknou smíchy.
" Dyť jsi se tu složila! Měla jsi nějaký záchvat a začala si blbnout! Nevěděl jsem co dělat a pak jsi se přestala hýbat, už si nedýchala! V tom přišli kluci a zbytek víš…" vysvětluje Ville, už nemá žádný monokly. Ostatní kývají a poslouchají dál.
" A kde jsou…?" rozhlížím se ustrašeně po Johnovi.
" Nemůžeme najít Kety a Jonnu! John se taky necítil nejlíp, tak je do teďka v obýváku na pohovce… Co se vůbec stalo? Já jsem málem strachy chcípnul, štěstí že tu byla Mína!" připlazí se k nám blíž.
" Odpal, utiskuješ!" žárlivě Mína Villa vyhání pryč a přilepí se na mě.
" Zdálo se mi, že jste byli nějací zombíci, a že mě John …" přistane mi na obličej hadr.
" Nic jiného jsem nenašel!" omlouvá se Burton, když vidí podrážděného Villa.
" Dýka… To není možné!" vzpomenu si. Triko co mám na sobě je v pořádku. Odhrnu si ho, mám na břiše pěticentimetrovou bílou jizvu. Chlapi žasnou.
"Nečučte na mě, nedělám tu striptýz…" stáhnu si triko zpátky. Zvednu se a jdu nahoru. V obýváku leží na sofa rozcabený spící John. Vypadá hrozně.
" Vzbuď se vrahu!" kopnu ho do nohy.
" Eh???" pozvedne hlavu, koukne se zmateně, otráveně se otočí a zaboří obličej do polštáře. Má roztrháný kabát a kalhoty jsou ušpiněné záhadnou látkou.
" Co se to stalo?!" zařvu vztekle.
" Nech mě spát! Já ti to pak vysvětlím…" zabručí John.
" To teda ne! Víš jak to bolelo!?" chytnu ho za kravatu.
" No tak dobře… To byla jediná možnost jak tě tam odsud dostat…" posadí se, dá si nohu přes druhou a začne vážně vysvětlovat.
" Jak jediná?! Tos mně musel propíchnout?!" táhnu k sobě židli a sednu se na ní jak vyslýchající fízl.
" Je to hrozně zamotaný…" zamračí se. Najednou se do místnosti zřítí celá kapela.
" Tak co? Už je ti dobře bratře?" Linde plácne přátelsky Johna na rameno.
" Hem… ano…" nedůvěřivě se druhý podivá na zvláštní drdatou nestvůru.
" Tak už jste vyřešili ty vaše záhady? Nevíte kde jsou holky?" chytne mě Ville za ramena. Já jen otočím znuděně oči v sloup.
" Musím vám něco říct…" přizná se John.
" Že bys to nám konečně vyjasnil?!" agresivně vyštěknu. Ville mi strčí ruku pod límcem trika a naznačí masáž.
" Buď v klidu a poslouchejme…" utlumí můj vražedný pohled a sedne si za mnou.
" Jako první bych asi vám měl říct že nejsme v bezpečí…" zdrceně pronese John. Všichni zbystří.
" Jelikož tu jsou velmi negativní síly a podobné bludy, takže radím abychom zdrhli co nejdřív!" náhle vyskočí z pohovky a hrne se pryč.
" Počkej přizdisráči! Co to má znamenat že se v mé věži nastěhovali nějací bubáci?!" Ville evidentně nezůstane klidným a postaví se před ním.
" Nevím jak bych to vám vysvětlil, jste laici v mém oboru a navíc je to na dlouho…" vymlouvá se John. Ale Ville ho strčí zpět do křesla.
" Dobře… četli jste někdy Bibli?" menšina osazenstva kývne. Migé a Linde se na sebe nechápavě kouknou a pozvednou rameny.
" Znáte evangelium svatého Jana? Konec Bible?" to všichni valíme na něho oči.
" Kdo má ty náboženské kecy vydržet?! Ani jsem nedočetl Starý zákon!" řekne Ville.
" Máš si koupit tu dětskou… A víte o čem jedna Kniha Zjevení svatého Jana?"v těch slovech se skrývá krutá pravda.
" No do …! To snad nemyslíš…?!" vyděšeně pravím, nestačím se divit. To není možné! To nemůže být pravda! Tady a teď?!
"Apocalypsis…" zašeptá Ville. Ostatní se na něho otočí překvapení.
" Co to má hitto být?" netušící Burton se snaží dělat z toho srandu.
" Konec světa." Doplní Constantine slova Villova.
"A co my s tím máme ale společného???" prudce vyskočím ze židle.
"Jak vidím měl bych o tom vám všechno říct…" vzdává se John.,, Víte, jak jsem tam nahoře našli tu komnatu?" promluví směrem ke klukům a Míně. Jakžtakž všichni kývnou.
"Mám důvody proč si myslet, že tvůj ex, Míno, patřil k rodině Darklových. Darklové byli hlavními postavami co se týče založení nejmocnější lože alchymistů která přetrvává do dnes. Jako jediná, tato lože mohla používat symbol Urobora, alchymistický drak, schválená tehdejším německo-maďarským "čarodějem", Briam Elistüf. A taky byli jediní kteří přišli na elixír nesmrtelnosti, potom co se určitě setkali v Pařiži s Nicolasem Flamelem…"
,,Počkat, já jsem taky z Darklů!" vyruší ho Mína.
,,Cože???" Johnovi málem upadne čelist.
,,No jo! Chceš vidět náš rodokmen? Já a Jonnanen jsme měli společné předky! Koukej…" náhle se v Mínině ruce objeví starý pergamen.,,Jééé, moje schopnosti se zlepšují…" zazubí se dušička a roztáhne papír Johnovi na kolena.
,,Sleduj… máme stejné prapradědky! Erno a Victorie fon Helsink! On je ze strany praprastrýčka Bena a já pradědka Victora, víš?" pobaveně pozoruje Johna který se ještě z šoku nedostal. Já se dívám přes její rameno. Zbytek se taky hrne za pohovkou za Johnovy zády. Jsou tam jasně napsány jména pěti generací rodiny.
,,O to horší… Bože, proč jsem jen nezůstal v Los Angeles!" dál si John ruku před obličejem.
,,Co zas???" Mína luskne prsty a pergamen se vypaří.
,,Fon Helsinkovi, jak určitě víš, měli mezi sebou vzpory, kvůli dědičnosti řádu v loži. Když se Ben a Davey rozhádali s otcem, jelikož Erno chtěl aby kápem společnosti Urobora byl Victor, tak ho zabili. Victor vůbec o nějaké alchymie neměl ani tušení, tak dvojčata vzali do vlastních rukou lož a přeměnili na okultistickou sektu. Jak by asi katolický farář řekl, první a nejnebezpečnější Satanistická církev. Každý uctívač ďábla byl vítán…"
,,Ale co do toho je Míně když její prabředek nevěděl o tom nic?!" sednu si vedle Míny na gauč.
,,Právě že Victor na to přišel. Při jednom obřadu, který se odehrál ve sklepě téhle věže, zavraždil bratra Davey, protože chtěl ublížit jeho dceře Giselle, vlastně sestra dědečka Míny. A víte čím?" unaveně John pozvednul obočí.,,Tímhle!" zvednul Iustitiánskou dýku nad hlavou a hodil ji na podlahu. Čepel se leskla podivným světlem, jakoby chtěla tyto historky vyprávět sama, jakoby krev lidí které usmrtila najednou oživla. Před našima očima ležela ta nejhrůzostrašnější zbraň, jenž mohly tisícletí poznat. Teprve teď jsem si uvědomila kolik vzpour a bratrovražd musela způsobit.
,,Ben to Victorovi nemohl odpustit, tak se svou sektou poslali na jeho rodinu prokletí. Victor mezitím dýku prodal a tak se její stopy ztrácí na západě Evropy. Do dnešní doby se nic významného nestalo, protože jsem si myslel že rod Helsinkových vymřel, ale jak my tu tvrdí Mína, Jonnanem byl jejím manželem a o to závažnější by bylo kdyby…"
,,To víš že jsem s tím prasetem nic neměla! Dyť mi bylo 25 let když jsem si ho vzala! A taky že jsem po půl roku upadla z okna! Moje jediná láska byla Villonen! A ten se mi ani prstem nedotkl!" skočí mu zase do řeči Mína. Smutně se koukne na Gase, rozbrečí se jak fontána a ten ji obejme a plácne na záda.
,,Díky Bohu…" Johnovi spadne kámen ze srdce.
,,Ale ta sviňa! Moje sestra Fredegonda! Ta s ním něco měla!" rozzuřené dušičce leze z nosu kouř. Ba ne, to jenom Ville přes ní vyfouknul dým cigarety.
,,Argh!"vyskočí z pohovky John "A měla s ním nějaké haranty???"
"To já nevím! To jsem umřela brzo abych to zjistila a navíc se ségra odstěhovala do Itálie…" stoupne si Mína před nim. John se dívá zoufalé skrz levitující hustou stříbřitou páru, která se čím dál více ředí se vzduchem mezitím, co se Mína přemísťuje vedle mě. Dostane tik u levého oka.
,,Musíme to nutně zjistit! Životy hodně lidí jsou v nebezpečí! Pojďte se mnou do komnaty! Budeme potřebovat každou volnou ruku! A to rychle! Máme čas jenom do příštího týdne!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama