Vždy s veselým duchem... ;D

Epocalisse III."shrnutí"

28. března 2007 v 22:44 | Sparrow
Knihovna se otevře jako brána ale dovnitř jsme neviděli, byla moc velká tma. Najednou se ale do místnosti hrne silný vítr. Johnovi to málem stálo kabát. Z ničeho nic hluboko ve tmě začínají svítit svíce. Čím dál víc se osvětluje. Když už je vidět, žasem vkročíme do obrovské komnaty. Kupolovitý strop je zdoben různými astronomickými vzory a obrázky, hvězdy, znamení zvěrokruhu a pod. Uprostřed před námi stojí ohromný měděný dalekohled. Po chvíli zjistíme že místnost je kruhová. Všude kolem u stěn jsou další knihovny se starými knihami. Za dalekohledem je dlouhý dřevěný stůl a na něm hromady papíru a skleněných nádob.
" A to je všechno?" zklamaně Ville zkazí historickou atmosféru.
" Cos čekal víc? Dyť je to nádhera!" Johnovi se blýskají očíčka.
" Říkal jsi, že tu bude poklad!" zavrčí Ville.
" A není snad tohle poklad?" uraženě se John otočí k Villovi. Ten mu odpoví takovým tím pohledem typu "co čumíš, vole" a vytáhne z kapsy rezervový pilník s heartgramy.
" Pojďte sem!" mávnu chlapíkům. Hrabu se ve starých knihách a zjistím že jsou nejspíš všechny o astronomii jak tak koukám na obrázky. To co mě zarazí je, že za každou knihou je stejný podpis, Jonnanen fon Helsink.
" Co to je?" utrhne mi John z ruky knížku "Tänti Rakkaus"(hvězdná láska xD). Když si všimne o čem to jedná, tak ji radši hodí Vildovi a vezme další ze sbírky.
" Fuj! Co to jsou za saláty…" zkoumavě se Ville snaží knihu otevřít, když přečte název tak se se zápalem pouští do četby.
" Vidíš? To všechno asi patřilo manžílkovi naší Míny…" ukážu na desky každé knihy co on vytáhne.
" Já bych řekl že všechno! Od posledního papíru a chumlu prachu!" zamumlá Ville soustředěný na kapitolu o lektvarech.
" To co mi vrtá hlavou je jak nemohla o tom Mína vědět?!" porozhlídnu se kolem.
" Pravda…" zamyslí se John. Chodí tam a zpátky před tajným vchodem. Zarazí se a koukne se dolu k botě. Na něco šlápl.
" Já to tušil…" usměje se a nakloní k zemi.
" A co?" jednohlasně se zeptám s Villem.
" Zelené solné křišťály!" a ukáže nám světlezelená zrníčka na zemi. Fosforeskující stopa malinkatých kamínek pokračovala za bibliotékou. John poposune jednu knihovnu.
" Vidíte?! Mám dojem že to tu zasypal úmyslně kolem dokola…" zatváří se jak Scherlock Holmes, chybí mu ale fajfka.
" A na co? Proč?" sáhneme si na podivné křišťály.
" Protože je to jediný způsob jak držet dál všechny typy duchů! Od poltergeistů až po pohádkových bytostí!" objasní nám to. Ville si do ruky nasbírá hrstku.
" Chytrý… ale pořád nechápu na co? To by mělo znamenat že si to tu postavil po Mínině smrti!" navrhnu teorii. Ville si mezitím strkává do huby prst s kouzelnou solí.
" Ne Ville! Ty prase! Vyplivni to! Víš vůbec proč je to zelený?! Je v tom irský jed!" skočí John po Villovi a vlepí mu pohlavek. Ten poflusá podlahu.
" Auvajs! Příště si nepředstavuj Lucifera když mě budeš chtít zachraňovat! Jseš moc drastickej…" opět si masíruje bolavou hlavu.
"Máš štěstí že jsem si nevzpomněl na boxovací pytel…" zabručí podrážděně John. V pozadí se já blížím ke stolu.
" Hoši…" zašeptám nevěřícně koukající na zeď.
" Tak to bys si zkusil!" zamračí se Ville.
" Si piš! Mohl jsem tě nechat umřít…" John arogantně zabodne na něj pohled a otočí se ale Ville ho surově chytne za rameno a obrátí zpět.
"Bratři!" řeknu hlasitěji. Žádná reakce.
" Kdo pak to spí s růžovým medvídkem Pú?" tiše se mu posmívá Ville.
" Tos přehnal! Mám rozebrat ty tvoje vojáčky a autíčka ve skříni!" ztuhne John, už má ten chladný výraz sopky před výbuchem.
" Nekecej! Hrál sis s nimi taky!" vyčítá mu Ville.
"Do pajzlu, jste chlapi?!" zařvu za sebou. Zřítí se na mě dva těla. První mě brutálně chytí za ruku, druhý mně málem rozerve rameno. Připadám si jak panenka mezi pětiletými parchanty.
"Vidíte ten erb!" naznačím hlavou aby se koukali nahoru. Všichni čučíme na stěnu s otevřenou garáží.
Trojúhelníkový kožený erb visí na kamenné stěně. Je na něm zlatý drak stočený do sebe, který drží svůj ocas v tlamě.
" Alchymie…" zašeptá John.
" To není možné…" udiveně nemohu odrhnout oči od obrázku.
" To je Uroboros!" též Ville, ale z něho vypadne něco srozumitelného.
" Cože?" překvapeně se k němu otočíme. Stal se zázrak.
" No co? Můžu snad někdy něco taky vědět, ne?!"pobaveně se Ville snaží být vážný, konečně řekl něco důležitého.
" A to víš odkud?" zeptá se ho nevěřícně John.
" Já nevím!" Ville pozvedne ramena.
" Já to vím! Přeci má Jonna takový prsten!" když uklízím ten bordel v jejích ložnici, najdu vše možné i nemožné.
" Přesně!" vzpomene si Ville.
" A ona to dostala od koho?" John začíná být čím dál nervóznější.
" Prsten jsem našel ve sklepě!" odpoví Ville.
" Bože, ochraň nás před živou smrtí, démony vymítej…" John padne na kolena, vyndá růženec z rukávu a začne se modlit. Vyděšeně se na něj podíváme. Ville ho chytne za kabát a zvedne ho.
" Co blbneš?! Nezdá se mi že by dneska byla nedělní mše!" zařve mu do ucha. John si uklidí kapesní bibli a nandá si zpátky černé brýle.
" Rychle pryč!" najednou začne prchat z komnaty. My ho následujeme.
" Počkej na nás! Co se děje?!" dohoníme ho v mém pokoj. On se zastaví.
" Hodně špatné věci…" zamumlá a začne znova utíkat.
" Santa Klaus ať nám s ním pomůže!" zafuní Ville a vydáme se za ním. Utíkáme zpět do sklepení. John vyrazí rovnou dveře. Do uší nám pronikne odporně hlasitá hudba, Marilyn Manson "Sweet Dreams". Diskotékové bílé flashové efekty nás matou." Perkele! Nikito! Ztlum to!" zařvu přes hudbu ale za DJovým pultem nestojí nikdo. Snažíme se najít ostatní. Následuje tma ale hudba pořád hraje. Začínám se bát. Najednou se někoho dotknu. Podle postavy usoudím že je to chlap.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama