Vždy s veselým duchem... ;D

Epocalisse II."shrnutí"

28. března 2007 v 22:42 | Sparrow
Táhne mě za ruku po schodech. Když dojdeme nahoru, zabouchne dveře a chytí mě zase. Směřuje do prvního patra. Málem si zlomím hnátu, když se přerazím o červený koberec co je na schodišti.
" Můžeš mi prosím tě říct, kam mě to neseš?!" otráveně pronesu, když se zastaví před dveřmi mého pokoje.
" Uvidíš!" celý natěšený vstoupí bleskovou rychlostí do místnosti, málem za sebou zanechá ohňovou čáru. Stoupne se před knihovnou a usměje se.
"No…co?" ironicky na něj hodím nadšený úškleb.
"Pracovali jsme na to z Johnem, já měl nápad… určitě se ti to bude líbit, jak tě znám…" začne mezi knížkami něco hledat. Já netrpělivě dupám kozačkou o dřevěnou podlahu. Když se zdá, že našel to po čem pátral, obrátí se zpátky ke mně.
" Ale nejdřív můj dárek!" opře se o křeslo a šibalsky se na mě podívá.
" Tak jo, no! A já ti chtěla udělat překvapení, proč vždycky tak změknu…" vzdám se a vydám se ven z pokoje, chci jít dolu pro bágl.
" Ale ten počká, já myslel jiný…" zas mě popadne za páži, mám už z něho červený flek.
"Nemám jiný! Si myslíš že vykradu obchod! S tím platem který mi ani nedáváš…" vyprsknu na něj. Jemu to je jedno, nebezpečně se ke mně přibližuje. Vím jenom, že se mu musím vyhnout jako čert kříži. Poskočím o metr pryč. On parchant toho nenechá. Tak couvnu a schovám se za židli. Ville jí odsune a já utíkám k posteli, to už je honička.
" Nech mě žít! Jáu! Do pr…" málem se přerazím o květináč a zlomím si podpatek.
" Kam jdeš?! Nic ti udělat nechci…" v tom mu polštář přistane na obličej.
"Řekla jsem něco?!" bouchnu do něj ještě jednou, začíná mě to bavit.
" Jo? Myslíš to vážně?" chytne taky polštář a já dostanu přes zadek.
" Ty…ty!!!" nemám slov a zuřivě si utrhnu dřevěný podpatek(pirát xD) a hodím mu ho na hlavu.
" Aiii!Nejsi nějaká excentrická?" Ville si masíruje kedlubnu.
" Pro tebe určitě nejsem ani romantická, tak zklidni jelena!" vyštěknu Schwarznegerovským výrazem.
" Ale já chtěl jenom… Jseš kyselina!" zamračí se ale pak mu něco proletí mozkem.
S:" To není pravda!"
V:" Je!"
S:" Není!"
V:" Je!!!"
S:" Není!!!"
" Tak mi to dokaž!" shodí mě na postel. Zas napínavá scénka.
" Takhle?! Na to zapomeň!" popadnu malého plyšového losa a hodím ho po něm. Ten mu proletí těsně vedle a rozbije porcelánovou vázu. Ville si vědu z toho nedělá a zavalí mě.
" Slez ze mě!" zavrčím a snažím se ho ze sebe dostat, ale on mi zablokuje ruce.
" Nehnu se dokud mi nedáš alespoň pusu!" seriózně zaryje ty jeho zelená kukadla do mých.
" To máš ale smůlu!" zaprotestuji.
" To já si nemyslím…" přiblíží svůj obličej k mému, v tom ale někdo zaklepe na dveře. Než se vůbec z toho vzpamatuji, on ze mě vyskočí a mezi dveřmi stojí John Constantin. Můj hrdina!
" Ehm… byl jsem v obýváku a slyšel jsem jak se něco rozbilo, tak jsem si chtěl ověřit, že jste v pořádku…" zamumlá když vidí, že Ville je nervózní. Já rychle vstanu a jdu radši k němu.
" Jo! V pohodě! Slečna Sparrow dostala menší záchvat…" falešně se Ville zazubí. Já na něj vrhnu vražedný pohled a přitisknu se k Johnovi.
" Tak když už jsme tady, chceme ukázat Sparrušce dárek?" změní téma Ville a teatrálně neviditelným lanem přitáhne nás ke knihovně.
" Jo, jasně! Takže…ehm ehm… Máme pro tebe hádanku! Spíš otázku!" pousmívá se John.
" Jakou?" už se těším.
" Který pirát v celé historii se zmocnil nejvíce lodí a celkově byl nejaktivnější a nejlepší?" zeptá se Ville. Bože, co to je za blbá otázka a zrovna mně…
" Já!" jasně odpovím.
" To víme… ale v celé historie!" otočí oči v sloup Ville.
" No sorry, 154 lodě za rok je rekord!" bráním se.
" Dotyčný měl ale 459…" promluví jak ze záhrobí John.
" Počkejte, tak to nevím…" zamyslím se. Chvíli ticho. Ville si popískává i Love Rock´n´Roll od Britney.
" Dědeček Bartoš!" zajásám a triumfálně se zasměji. Zbytek civí.
" Ježíš… Bartholomew Roberts! Black Bart!" vysvětlím.
" Přesně! Jestli víš během jakého roku?" pokračuje John. Ville si piluje nehty.
" Hmmm… 1719?" vzpomenu si na fotku dědečka s celou posádkou v hospodě U Krakena.
" Ano. Jestli přehodíš čísla dostaneš datum vydání knížky spisovatele, který byl svobodným zednářem… co to je vůbec svobodný zednář?" foukne si Ville na drápky a zeptá se Johna. Ten mu šťouchne loktem do žeber, aby byl zticha.
" Říkali jste jednu hádanku! Jak to mám proboha…" rozsvítí se mi žárovka. " Victor Hugo!"
" Aaaa! Špatně! Můžeš na dárek zapomenout, jde se dolu tancovat…" Ville hodí pilník za sebou. Tentokrát zasáhne Anlikkiho, který právě do místnosti vkročil.
" Mňáááu! Trefa do fialového! Koukej když něco házíš! Grrr…" vyjekne kocour, upraví si kožich a zahryzne se do Villeho nohy. Vilda bolestivě zařve a snaží se ze sebe zvířátko "jemně" vyklepat. Je to marné, šelma má pevnější stisk než piraňa. Já a John ho necháme svému osudu. Do přírodního zákona se přeci vstoupit nemá.
" Určitě znáš další spisovatele! No tak…" skoro mě John prosí.
" Fakt netuším…" je to beznadějný.
" Já tě s tím pomůžu! Jméno je anagram!" to mi to teda usnadnil.
" Ale čeho? Myslíš Black Bart?" něco mě napadne. John se rozzáří.
" Kdyby ano tak mě napadá jenom…" nejasně zamumlám. John je z toho navětvi.
" Clark Bat!" dořeknu. Ville poskakuje po místnosti.
" Ano! A další anagram jména tvého dědy je ta kniha!" zoufale na mě pořád čučí. Není špatný, skoro lepší než Ville bych řekla… ehm, kde jsme to byli? Jo, už vím…
" Low Tooth and beer bar je jediná kterou mám…" kouknu se do knihovny. Nikde ji nevidím.
"Yeah! Teď k těm číslům… sečti je tak aby ti vyšlo jednomístné číslo!" sundá si sluneční brýle. To už neodolám, musím se na něho dívat takovým tím divným DiCaprioským pohledem. Ville si toho všimne, kocourkovy hodí kus usušeného masa co má v kapsy a běží k nám. " Nejsem pes, vole! Ale jelikož mi dáváte pořád granule který chutnají jak usušené s…" sprostě se z toho chlupáč vymluví a skočí na voňavou kořist.
" Sparrow!" probere mě Ville z plachtění v Johnových očí.
" Hehem… 9! Snad…" vypadne ze mě uraženě.
" Správně! A teď najdi tu knihu! Stačí jen znát délku a šířku…" napoví mi Johník.
" Devátá kniha v devátém políčku, fakt originální…" strčím do Villeho, který mi stojí v cestě a začínám hledat. Spočítám políčka, prstem si projdu knihy.
" Sedm, osm… devět! Co teď?" obrátím se zpátky k chlapům.
" Jen ji pomalu přitáhni k sobě…" řekne Ville, po tom co nacpe Johnovi kulicha do pusy, aby mu nemohl ukrást odpověď. Chudáček vyplivne vlněnou čepici a zakilluje Villeho očima." Dobře…" vzdychnu. Ville a John se na to těší víc než já. Opatrně chytím knihu a šnečím posouváním konečně slyším něco zacvakat. Hoši štěstí bez sebe se obejmou. Já nechápavě na nich čučím. Najednou se za knihovnou ozve podivný zvuk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama