Vždy s veselým duchem... ;D

Epocalisse

28. března 2007 v 22:39 | Sparrow
22.11
"…Ty wole! Mně ten bágl sroste k ramenům jak je těžký! Upadnou mi ruce z těch kufrů! Pomoc! Je tu někdo?!" otráveně otevřu bránu do zahrádky věže, tíha zavazadel mě táhne k zemi, tak sebou fláknu do sněhu. I když jsem na pokraj zmrznutí, zůstanu ležet jak tělo bez duše. A hele, mluví se o ďáblovi a rohy se zjeví. Za mnou se táhnou Mína s Anlikkim. To je funění…
"Tfuj, to je kosa! He,he… já už nemůžu! Musím zmizet!" celá se klepe, z ničeho nic se vypaří a vedle mě se ve sněhu vytiskne andílek. Kocourek rozčepýří srst, podobá se čepice co jsme koupily s Fly pro Jonnu.
"A už jsem zas tady! Jak se mi stýskalo…" zvednu oči, nade mnou obrovská věž směřuje do nebes. Okna a dveře jsou zavřená, asi nejsou doma. Všimnu se podivné věci. Stará věž v baroko gotickém stylu je zvlášť zajímavá z mého úhlu. Vzhůru nohama má jako by tvar kříže, počítám-li i širokou stezku co vede k ní z brány skrz zahradu. Skutálím se na břicho a půl obličeje zabořim do bílé studivé hmoty. Teď zas vypadá jak obrácený kříž. Musím to říct Constantinovi až se vrátí. Určitě šli oslavit Villovi narozeniny.
" Poďme odsud ať se z naších mozku nestanou kostičky ledu…" zvednu se a vezmu Andyho do náručí. Vydáme se k věži. Hromádka lítajícího sněhu jde za mnou. Kdo ví jestli Kety a John už vyhnali zbytek ghostů a démonů. Dojdeme ke dveřím. Otevřu. Nějak temno. Zjistím že vůbec nejde rozsvítit. V chodbičce se něco hýblo. Kufry a Anlikkiho pustím na podlahu a chytnu šavli ze zdi. Zkoumavě ale vyděšeně se doplazím k obýváku, a tam zas něco zašustí, tentokrát těsně přede mnou. Šavli zapíchnu do pohovky. Nejde mi jí sundat, peří mezitím lítá kolem. Další kuriózní zvuk. Pustím meč a couvnu ke zdi. Najednou se všechno rozsvítí a vedle sebe vidím též zděšenou Mínu. " Co se to stalo?" zeptám se jí, ale ona neodpoví. Fofrem se vzduchem propluje do sklepení. Já za ní běžím.Zastaví před dveřmi, rukou mi naznačí abych byla ticho a zmizí za nimi. Zas tma. Už mě to její tajnůstkářství a to černě černý černo celkem štve, tak vezmu z kapsy baterku, na které jsem si vzpomněla v tu chvíli, taky se mi zdá, že jsem jí nikdy před tím neviděla. Dveře se otevřou klasickým hororovým vrzáním. Jdu dolů po klouzavých schodech. Když dojdu, cítím něco spáleného, přede mnou se objeví z dálky ohnivé světýlko. Nestačím na ně rozsvítit s čárymáryskou ruční svítilnou co se celé sklepení rozzáří tak jasným světlem, že málem oslepnu. Abych to nepřeháněla, asi vyměnili normální žárovku z 60 wattů se značkou Nebeská Síla.
" Happy Birthday! Happy Birthday! Our cute darlings today! Happy Birthday! Happy Birthday! To you from far away! Sparrow, the best corsair of all seas! Mína, the hilarious ghost woman what can be! Haaaaaaaahahaooohoooho! Jepí!"sborový zpěv mně zaplaví mozek. Pak uslyším známý vokál a na velký finish zaznívá v celém sklepení operní vytí. Až se moje oči zvyknou na příšerné světlo, před sebou už vidím zpěváky. Tleskají a pískají a skočí na mě jako bych snad byla stodolarová bankovka. Jediný člověk který se moc nevzrušuje je muž v černém dlouhém kabátu, s křížem na krku, posvěcenou vodou a kapesou bibli v kapsy. Pousmívá se a ladí si hlas zpět do normálu, po takovém sólu, kdo by se sebe nedivil. Ville ho pochválí a přátelsky ho uhodí do ramena. Vilhermína skočí Villovi na krk a ten se nestačí bránit.
" Všechno nejlepší!" podá mi ruku Jonna, já se štítím těch dlouhých nehtů, tak trochu váhám. Pak po mně hodí flašku šampusu a sklenku a utíká zpátky k Villemu, Mína radši z něho slezla. Přiblíží se Kety, která se celou dobu i při zpívání, neodtrhla od své knížky. Konečně ji zavře. " Happy birthday, Sparrowe! Ještě že jsi se vrátila, je tu už pěkný nepořádek, no… kastrůlky v koupelně, vana na zahrádce… Říkala jsem ti že jsme samí bordeláři, ne?!" snaží se spočítat všechny hříchy na prstech, brzy zjistí že by jí ani čtyři ruce nestačily. Tak se na mě usměje cinkne skleničkou o mojí a jde za Mínou. " Jo, nejhappyjší narozky v mém životě…" zamumlám a proberu se z přemýšlení. Kouknu se na svůj odraz na skleničce a vyliju to do sebe. Cítím se fakt šťastná. Párty se rozjela.
" Sparrow?" ozve se za mnou. Já se tak leknu, že Johnovi málem vydloubnu oko kalíškem, jak se rychle otočím.
" Sorry, já nechtěla!" omlouvám se a zaryju pohled na jeho pásek s dýkou. Fascinují mě latinské nápisy.
" Ne, to je dobrý…Au… Líbí se ti?" drží si oko, v něm mu něco nechutně žblunkne a všimne si o můj zájem k věcičce.
"Odkud jí máš?" zeptám se ho.
" Ze Šalomounského chrámu v Jerusalemě! Původně to byla relikvie Josefa tesaře z Nazaretu…" se zápalem začal vypravovat a já mu skočila do řeči.
" Který byl otec Krista. Počkej…to znamená že jsi našel ztracenou Iustitiánskou dýku?! Kecáš!"dodala jsem, aby si nemyslel že jsem totální laik. Docela znám pověsti a báje okolo křesťanství, ale tohle mně přišlo nemožné.
" Přesně! Ty znáš příběh?" překvapeně se na mě podíval skrz černé Bondovky(brýle).
" No, vím že dýku dál archanděl Gabriel Pepovi, když pochyboval že Ježíš je syn Páně, aby potrestal za nevěru Marii tím, že jí měl vzít dítě smrtí. Ale on to nedokázal a smiloval se nad ní, což vlastně byl účel Gabriela, jelikož věděl že Josef je vhodný "adoptivní" otec pro Krista. A dál to neznám…" zamyslela jsem se nad tím, co si ještě pamatuji z Jidášového evangelia.
" Vlastě Josef dýku nesl celý život sebou a když umřel, archanděl Gabriel jí schoval do Šalomounského chrámu, aby náboženská síla nebyla zneuctěná a památka zůstala zachována pro budoucí lidstvo, tím že vyvolený člověk, vlastně reinkarnace Krista, zabodnul dýku na nejvyšší místo světa a tím vymítal zlo lidí, Apokalypsa v dobrém výkladu. Žádné kecy o tom že svět se zhroutí, peklo nás pohltí a všichni chcípneme jako zvěř na odstřelu, jak nám nechává věřit katolická církev…" na obličej má značně vidět, přes jeho snahu udržet kamenný výraz, grimase vzteku.
"Dyť se ale dala za ztracenou při Americké revoluci, nebo snad ne?!" vyvalila jsem na něho oči.
" Špatně!" vyndal dýku z pásku a obrátil jí ke mně držákem. Já jen vyvleču čepel ze železného povlaku s ornamenty. Je na jedné straně věta… francouzsky! To už čumím jak pulec na Constantina…
Jsou to spíš slova než věta."Liberté, égalité, fraternité".
" Běžný omyl! Kvůli krátkému historickému useku historici to spletli. Francouzská revoluce se stala důležitou události co se týče Iustitianské dýky. Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského, taky manželka Ludvíka XVI., před popravou dala relikvii svému zpovědníkovi, otec Jacobe Luimeré. Netušila však že je to taky rebel. Jacobe zaryl do čepele heslo povstání a zahrabal v pařížském náměstí, Place de la Concorde, pod popravišti kde byla Marie Antoinetta gilotinována. Takže jsem to vlastně měl lehké, když jsem na dovolené ve Francii za Kety zakopl o starou dlaždičku a tím odkryl dýku!" vytáhne lupu z vnitřní kapsy kabátu a ukáže mi mikroskopický podpis kněze u posledního slova, skoro bych věřila že v té době už existovaly lasery.
" Uh! To je teda povedené! Ale co má s tím společného královna?" nechápavě se mu podívám do očí.
" To jsem se právě snažil zjistit než jste mi tu zavolali, došel jsem na závěr..." nedokončí větu, jelikož se na mně vrhne Mína.
" No, řekla bys že dneska máme narozky? Já teda ne! Nevidím kalendář už 201 let! Vše nejlepší, Kapitáne!" luskne prsty a v mé skleničce se objeví tmavohnědý líh. Udiveně tekutinu zkoumám.
" Tobě taky! Dík! Mohla bys mi trochu přidat…hehem… Od kdy umíš kouzlit?" obrátím se na ní a upozorním na sklenku.
" Od teďka! Muhahaha!" hýbne nosíkem a místo štíhlé skleničky držím v ruce kýbl rumu.
" Hmmm...to už je moc i na mě…" kýbl zmizí a v ruce mám zase plechovku piva. Neuspokojeně pozvednu na Mínu obočí.
" No co?! Nic jiného zatím neumím!" zamračí se.
" Ale,ne… to je dobrý…jé! Villeho oblíbena značka!" otočím plechovku na bok a přečtu si procent alkoholu. V tom mi jí někdo vyškubne z ruky.
" Jů! Ty jsi ale hodná, zlato…" Ville otevře pivko a spaří to během pěti sekund. Já zkamením a dívám se na něho s otevřenou pecí. Mína též.
" To bylo moje… Ty mrchožroute!" vyštěknu na něj.
" Máš problém? Za prví, nebudeš na mě řvát! Za druhý, jsi mi ani nepopřála a já si tu pro tebe rozladil hlasivky! A za třetí, můžeš dostat zpět dárek…" strčí si pazoury do kapes džínových bokovek a trpělivě čeká co ze mě vypadne. ¨
" Asi jak, když už se ti to centrifuguje v žaludku?!" smutně se dívám na prázdnou plechovku.
" Kdo říkal že to bude pivko?" mávne rukou a hodí nádobku za sebou. Trefí Kety hlavu.
" Hey! Tady sou taky lidi!" ozve se z druhé strany sklepení, přes hudbu to ani slyšet nejde(já vám vlastně neřekla, že ruský řidič dělá DJ,co? xD).
" Sorry, to já pak uklidím…" zařve nazpátek. Všichni, i John, se málem složíme smíchy na zapavučinovanou, zaprášenou zem.
" A co máš pro mě?" snažím se zadržet chladný výraz, nějak to nejde.
" To záleží na tom, co jsi si ty připravila pro mě!" přiblíží se a odstrčí Johna na stranu.
" To si myslíš, že jsem ti něco vzala?" drze mu zabořím pohled do jeho očí.
" I kdyby ne, tak mi něco dlužíš!" Ville si sedne vyzývavě na stůl. Se mnou to ani nehne.
" A co?" ušklebím se. Mína si žere nehty jedné ruky, John ji pomáhá s druhou.
" Pojď nahoru, něco ti chci ukázat"
Díly nejsou rozdělené
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama