Vždy s veselým duchem... ;D

Dream of Freedom

19. března 2007 v 21:42 | Sparrow |  Naše fantasmagorie a pohádky
1.Freedomain
Fay se škubnutím vzbudila. Otevřela pomalu oční víčka a unaveně si sedla. Líně pozorovala okolí a mžourala ospalýma očima. Zývala a skokem slezla z vysoké postele. Mramorová červená podlaha studila, tak si rychle stoupla na vlnitý koberec pod oknem. Podívala se ven. Byla skoro tma. Když zaostřila, všimla si kapek deště, které sem tam padaly z černých mraků. Otevřela obrovské okenní křídla a nechala se hladit svěžím vánkem, který vstoupil do místnosti. Opřela se o okraj a její pohled se ztratil kdesi v té nádherné krajině. Strůžky kapek se mezitím proměnily v bouři. Stromy se klaněly proti síle větru. Vzdáleně se nad lesem vznášela mlha. Kopce se zdáli jako zelené moře. Vůně květin a vlhké trávy cítila Fay až z vysoké věže. Celý kraj působil pochmurně, ale magicky. Viděla jak skrz údolí elfové hledali úkryt pod hustými korunami stromů. Skřítci skákali svým zajícům na hřbet a běželi do nor pod kořeny. Víly vytvářely z květů malé deštníčky a různobarevným blikotáním komunikovaly mezi sebou. Pak se hejno světýlek ztratilo mezi větvemi černých dubů, které byly vysazeny před lesem aby uchránily jeho obyvatelstvo.
Obdivovala schopnosti magických bytostí, ale něco se jí stále honilo v myšlenkách. Proč právě ji zvolily jako reprezentant Freedomainu? Vzpomínala ráda na svoje dětství mezi normálními lidmi. Milovala svojí rodinu. Ale kvůli jedné noční můře, každým dnem silnější, nedokázala dál v poklidu panovat ve svém kraji. Kdyby se tato smutná příhoda ale nestala, nepoznala by nikdy kouzelný svět, který se ukrývá před zraky skeptických lidí. Nesetkala by se nikdy podle ní s nejlepší a nejodvážnější pohádkovou postavou, později její věrný přítel a rytíř Královského řádu, Roan O´Spawson. Kdyby jí tenkrát nepomohl získat zpět královnu na trůn, asi by už lidi přišli na to, že mluvící oslíci existují a udělali by z nich jenom cirkusové otroky. Však nemohla zapomenout na svojí druhou polovinu, na svoje dvojče, na svou sestru. Kdyby ji tehdy anděl nezastavil na tom mostě, už by skočila. Vysvětlil Fay, že bylo potřeba na nebi víc andělů. Čistá duše pro čistou práci, říkal.Hezká výmluva, ale pro ní to bylo, jako by jí napůl pohřbili.
Stále se dívala z okna. Najednou zaryla nehty do parapetu tak silně, že zanechala na dřevě hluboké stopy. Sedla si na něj a hlavu vystavila dešti obličejem směrem k obloze. Liják jí chladil ušlechtilé rysy a kapky se spojily se slzami, které se jí hromadily v očích a rozmazávaly fialové stíny. Nádherný hlas jí zaplavil mysl. Zarmoucený, jemný ale jasný ženský hlas, pravděpodobně elfské rasy. Deprimující píseň zněla Fay v uších ale zároveň byla uklidňující. Sáhla si na tmavočervené mokré vlasy, které jí kryly čelo a dala si je za ucho. Roztáhla paže a zavřela oči. Dále poslouchala.
" Fay!" v tom jí někdo vtrhl do pokoje. Na prahu mezi dveřmi stál mladík pohublé postavy ve slabém brnění. Měl hnědé místy až rezavě ohnivé vlasy, které mu zakrývaly část obličeje, rovné dlouhé obočí, jemné rysy a zašpičatělé uši, ale ne jako elfové. Jeho kůže by byla přímo průsvitná, kdyby nebylo narůžovělých tváří kvůli mírné zimě, která se nedala odehnat ani teplem z krbů. Zřejmě byl na koni, vypadal udýchaněji než samo zvíře. Zpěv utichl a Fay se mezitím vracela k realitě. Bleskově se otočila k chlapíkovi a překvapeně na něho intenzivně pohlédla. Pak se na sebe zahleděla a zjistila, že má na sobě jen bílou slabou noční košili.
"Promiň, promiň! Já nechtěl…Já nevěděl…" otočil se k ní zády a zavíral za sebou dveře, když si uvědomil trapnost situace. Fay hned popadla deku z postele.
"Ne, v pohodě! Jen pojď dál! Co si přeješ Ritari Lohikäärme?" řekla.
"Já jen… jestli jsi v pohodě? Slyšel jsem je zpívat tak jsem hned utíkal přes celé záhrady. Byl jsem vyřídit ty tvoje papíry a dát vzkaz co jsi napsala královně, musel jsem letět přímo za ní a když jsem se vracel…"nervózně mával rukama. Fay se milé usmála a dála si ukazovaček před rty a šla k němu.
"Jsi moc hodný, je na tebe spolehnutí ale…" najednou jí příšerně zabolela hlava a chytl ji náhle pocit únavy. Rytíř ji včas popadnul za paži, aby neupadla, pak ji chytil za ramena a posadil na židli vedle tmavého lesklého psacího stolu trpasličí výroby, darován Freedomainu osobně Fay od krále Beotira.
"Víš jistě, že nechceš abych ti já a Gretiem …" soucitně se jí podíval do očí. Ale ona mu skočila do řeči.
"Řekla jsem ti mnohokrát, že tvou pomoc nepotřebuji, Roane",před jejíma očima klesla chmurná opona. "A co se týče tvého draka, nech ho odpočívat. Vím že jste letěli přes celé království, abyste jejímu Veličenstvu vyřídili mojí odpověď. Kde je teď?" zeptala se.
"Schoval se v lese kvůli bouři, jinak bychom nemohli přistát a vypůjčil jsem si od Inghilda koně."
"Elfové jsou k nám velmi slušní. Kdyby nebyli v tomto kraji, netuším co by z téhle krásné země zbylo. Nevím však jak se jim mám odvděčit…" bezvýrazně pronesla.
"Vždyť pro nich je jedinou radosti tě sloužit!" protestoval Roan.
"Zapomínáš co všechno tě naučili, a stejně za nedlouho mně už jejich pozemky patřit nebudou." Suše odpověděla.
"Cože? Má paní, ty jsi…" nevěřícně na ní zíral.
"Ano, musela jsem přijmout nabídku královny…" vyplnila všechny černé rytířovy představy.
"Tak to nedovolím!" Roan vytáhl meč " Proboha!Jenom protože si královna přeje uzavřít mír s Rakkuusovou říší, musíš se obětovat ty?! Nemůžeš si vzít prince Gabriela! Vždyť je to ten nejšpinavější vrah celého světa!" přímo zuřil.
"Bohužel…"odevzdaně si Fay nedovolila říci víc.
"A co elfové, trpaslíci a zbytek, kteří tu žijí?! Myslíš že po tom, co je Gabriel porazil v bitvě o severní část území, budou chtít aby jim rozkazoval?! Přeci víš, že by s tím monarchové elfů nesouhlasili! Co jsme je museli prosit aby sem nějaké jejich obyvatelé nastěhovali!" přiblížil se k oknu. Jeho brnění bylo samé cinkání. Poukázal venku a zavrtěl hlavou.
"Pochybuji o tom, že by královna dělala něco za nic. Nemáme se proč strachovat… Spíš mně pomoc vstát, ať vše připravím na zítřejší návštěvu…"
2.Míthrín
"Roan…Otevřete brány! Přichází Dračí rytíř!" zařval jeden ze strážců Míthrínu na kolegy. Vzdáleně viděl, jak se k městu přibližuje černá tečka, čím dál víc naznačující na muže s koněm. Bleskurychle popadli velké železné kormidlo a začali tahat nahoru obrovské ocelové mříže. Roan zběsile hnal svého vraníka přes lesní stezkou. Prudce zabrzdil, když se před ním mezi bránami hnali obyvatelé. Většina špičouších. Pousmál se. Proč ho pokaždé vítali jako by snad přežil válku? Bude to asi tím co jim vypráví starý Inghild za legendy, když se zastaví v hospodě. Inghild, místní kovář, byl elf nezvykle nízké plnoštíhlé postavy pro svojí rasu, také protože jeho matka byla člověkem. Za to byl velmi živý a temperamentní tvor, jediný asi mezi svými. Někdy se Roanovi zdálo, že jsou elfové zbytečně ušlechtilí a domýšliví…
"Roane! Roane! Ritari! Haló! Tady dole!" mávala na rytíře malá obtloustlá postavička. Marně. Ritari byl zaneprázdněný, tím, aby kůň nikomu neublížil. Spíše se snažil nedostat kyticí do obličeje.
"Z cesty!" Inghild se chtěl nutně dostat skrz masu lidí k němu. Roan se rozhodl slézt z hřebce ,aby ho uklidnil. V tu ránu pětice mladých elfek se dala do tance a kroužila kolem něj. Začaly zpívat hrdinské balady ve starém jazyce, které příjemně Roana omámily. Celé město se dalo do oslav.
"Příteli!" náhle mu přistála herda do zad. Zmateně se otočil a před ním stál Inghild. Měl na hlavě kožený klobouk a v jedné ruce držel zpracovanou hůl do tvaru dvou hadů, stočených kolem sebe. Byl oděn do cestovního pláště.
"Inghilde! Ty jsi se už vrátil!" překvapeně povyskočil a podal mu ruku. Myslel si, že se elf odstěhoval do Vanity domainu, za prací, neboť probíhala válka s Avarice domainem, a bylo potřeba každé volné ruky pro výrobu zbraní. Ne že by ho nerad viděl, naopak. Elf zaváhal nad nataženou rukou. Zamračil se a naklonil kriticky hlavu doprava. Jeho zelené oči jiskřily podivným světlem. Pak mu široký úsměv rozzářil obličej. Chytil Roana za paži, přitáhnul ho k sobě a bratrsky ho objal. Ten se nebránil.
" Ty draku! Ukradl jsi mi koně!" vzal rytíře za ramena, odstrčil ho a vesele se mu podíval do očí.
"Řekněme že jsem si ho vypůjčil! Tvoje žena nebyla doma a potřeboval jsem nutně na hrad! S touhle bouřkou jsme s Gretiemem nechtěli riskovat přistání na věž! Však víš, že je ještě moc mladý…" Roan pohladil hřebce po svalnatém krku a odevzdal jeho otěže majiteli.
"Naposledy jsem ho viděl, když ještě neuměl ani pořádně létat. Vypadal jako opilý netopýr…" vysmíval se mu elf. Roan se na něj vražedně podíval, ale krotil lehké pobavení, které mu způsobilo cukání koutků úst. "No dobře! Jste přeci velký Ritari! Jsem k vaším službám! Až příště budu chtít utratit koně únavou, řeknu vám…"teatrálně předvedl poklonu.
"Prosím tě!" Roan otočil oči v sloup a unuděně pohodil hlavou dozadu. "Spíš mi vyprávěj o tvém dobrodružství! Neviděli jsme se už půl roku!"
"Pravda! A ty vypadáš čím dál víc jako já!" zkoumavě se k němu Inghild přiblížil a sáhl mu na ucho. Dostal další záchvat radosti.
3. U Hrbatého trpaslíka
"Cože?!" málem se Roan udusil rumem, když uslyšel to co mu Inghild vyprávěl. Seděli kdesi v největší hospodě města, U Hrbatého trpaslíka, ve tmě v rohu u malého dřevěného stolu. Plamínek, který se chvěl na vrch krátké tlusté svíčky mezi nimi, zářil na Inghildův zarmoucený obličej. Oba drželi kalichy líhu v rukou.
"Bohužel je to tak! Vojsky Jejího veličenstva nebudou stačit na to co Rakkuus připravuje! Nemáme jinou možnost než doufat, že Temný Princ příjme sňatek z hraběnkou fon Helsink." Pokračoval Inghild se špatnou zprávou.
"Ale to nemůžou! Rakkuus nás zradí hned potom co mu královna dá důvěru! Umíš si představit jeho vliv nad naší zemí?! Šlechtici nebudou s tím souhlasit a otočí se zády k naší panovnici!" protestoval Roan. Nemohl věřit, že jeho nejlepší přítel, i po tolika letech a několika dobrodružství, měl strach a vzdával se předem.
"Ritari! Nemáme jinou šanci!Viděl jsem víc než jsem měl!" srovnal se na židli Inghild a ukazoval na svoje oči. "Ty nevíš vše co se tu děje! Smiř se s tím že ti to královna ani neřekne! Myslíš že by schválně nás poslala na otroctví kdyby byla nějaká jiná možnost? Nebo myslíš že by radši nás viděla umírat? Má důvody k tomu, aby uzavřela mír s Temným krajem! A věř mi, má je a velké…"
"Spíš umřít než sloužit tomu…" Roanův úškleb vypověděl za všechnu zlost co cítil k nepříteli.
"Ale to si nemyslí všichni, čestný rytíři!" jeho přítel pozvedl na něj kalich "Počítej s tím, že se nikdo proti tomu nepostaví a žádný rolník nevezme vidle na ramena kvůli tobě!"
"A co Septima?! Co naše sedm sousedních krajů?! Nejsou náhodou taky pod vládou královny? Souhlasí s ní? Vždyť jeden z nich by nám mohl poskytnout pomoc! To by nám stačilo abychom mohli zničit definitivně Rakkuuse a Gabriela!"navrhoval Roan.
"Septima? Si klidně ze mě dělej blázna, ale ty jsi větší! Přeci ti nemusím říct jaké mají mezi sebou problémy! Proč bych jinak odešel do Vanity!" Inghild těžce nechal padnout pěstí na stůl " Ani vlastní spory nevyřeší a ty chceš aby válčili?"
"A proč to nezkusit? Vsadím se, že by radši bojovali rukou v ruce než aby se nechali takhle ponižovat! A jsme tu já a Gretiem!"pohled rytíře vydával jakousi ďábelskou jiskru. Nemohlo být všechno ztracené, to za jistě věděl. Ale jak osvobodit svou vlast a zachránit svůj lid, ještě netušil. Naděje se v něm zbudily, když si vzpomněl na draka.
"Tak to máš štěstí, že u nás pošuky neléčí trestem smrti jak ve Wrath domainu, Roane!" Inghild vydal ze sebe posměšné supění.
"Důvod tvé nedůvěry?" rozhořčil se Roan.
"Hele, ne že bych v tobě neviděl naději na záchranu všech kouzelných bytostí ale tvůj lítající krokodýl neumí zatím chrlit oheň. Drak bez ohně je jako šíp bez luku, chápej…"elf se snažil vysvětlit situaci. Marně.
"Já to netoleruji! Patřím k nejvyššímu řádu Dračích rytířů a jako takový, je mou povinnosti chránit a bojovat za svůj kraj, za svoje lidi a za svou paní!" Roan si stoupnul, praštil kalichem o stůl a vytáhl meč. "Za Freedomain!" a utíkal ven z hospody. Lidí, které mu na cestě stáli, se okamžitě odsunuli z jeho dráhy. Inghild zůstal chvíli jako zkamenělý sedět, nechal si ujít klení, pomalu vstal a rozeběhl se za rytířem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrejs Andrejs | 20. března 2007 v 18:57 | Reagovat

Sparru...Fantasy...patří mezi mé oblíbené čtení...SMEKÁM...klidně by jsi mohla konkurovat...i C.S.Lewisovi...OPRAVDU...*:))))))))))))))))))))

2 Sparrow Sparrow | 21. března 2007 v 21:18 | Reagovat

Andy... jůůů, sem ráda že se ti to líbí... tak na kámoše Tolkiena nemám... Tys četla Narnii? :D

3 Andrejs Andrejs | 24. března 2007 v 9:33 | Reagovat

Sparru...já taky...*:)...Narnii jsem četla...I.,II. díl...DOST DOBRÝ...i film jsem viděla...BEZVADNEJ...*:)))))))))))))))))))))))

Klidně piš další...*:))))))))))))))))))))))))))

4 Kety Kety | Web | 24. března 2007 v 10:40 | Reagovat

Já si myslím,že na Narnii je nejlepší parodie: Letopisy Blarnie Les,Čaroprdelnice a skříň...:-D

Sparr,moooc hezký....jen písej pěkně dál..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama