Vždy s veselým duchem... ;D

Pevnost (II.díl)

19. února 2007 v 19:15 | Andrejskikinandyvelkýkocourfialovejkukajda |  Naše FF
PEVNOST II :ŠŤASTNÉ CHVÍLE…
Teprve se rozednívá,když se soukám s postele ven,jdu se opláchnout,smyji ze sebe všechno to trápení,které mi tolik sužovalo srdce.
Tak to svěží se vykradu z domu na své nejoblíbenější místečko.
Po necelé hoďce jsem na místě, ,,HURÁÁÁ´´ konečně si můžu sednout na kládu,která zažila spousty zajímavých věcí.Musím se zasmát,když si vybavím,jak jsem z ní slítla na zem,rovnou do však víte.
Po chvíli se rozhlédnu po okolí,krásnější východ slunce,už nikde neuvidím,než tady.Kdybych byla sněhová vločka,tak nad tím úžasem určitě roztaji.
Posléze se zamyslím a vzpomenu si na človíčka,který zůstane navždy v mém zlomeném srdci!
Hlavou se mi honí vzpomínka za vzpomínkou…
Tehdy jsme celá partička vyrazili na týdenní výlet,samý kalby,táboráčky,dýchánky,legrační příhody a podobně…prostě ,,PSINA,JAK CIP´´.
Zrovna ve středu jsme se rozhodli,že navštívíme Tommiho prarodiče (moc príma lidi),hned jsem si je oblíbila.Nejvíc mě,ale okouzlil Ainikki (černý Labrador) s nejroztomilejším kukučem…na první pohled jsme si padli do oka,neboť mě při vstupu na zahradu,povalil na trávu a důkladně olízal!Nejvíc si všímal mě,dokonce i krásné Jasmin nevěnoval pozornost a to je už co říct…
Celý den jsem si s ním hrála,blbla a podobně…což je bezva…jelikož se mi to moc nestává!
Před několika lety jsme vlastnili hafana,jmenoval se CASPER…byl super,ale zahynul společně s mámou v hořícím domě,moc si to nevybavuji,bo jsem byla ještě hodně malá,asi pětiletá.Táta z toho byl dost špatný,vůbec nemluvil,a pak po necelých třech letech si vzal Visu (děsná ženská,větší namyšlenou fiflenu už neznám,než je ona)…smrt je proti ní svatá!!!
Pět let utrpení a snášení…jen kvůli tátovi…a on nás na oplátku,nechá na dlažbě!Klidně si zdrhne s tou ČŮZOU Visou,jak já tu DĚVKU nenávidím!Nejenže mi ukradla tátu,mámu neustále pomlouvala,ale neustále nám dělala,různé naschvály,MRCHA!!!
Vili mnou třese víc jak je zdrávo,když pojednou procitnu…omluvně se zakřením a nahodím psí kukuč!Vili nechápavě pronese ,,NAD ČÍM POŘÁT,TAK DUMÁŠ,PROSÍM TĚ???´´Jen pokrčím rameny a věnuji mu pošklebek,on na to reaguje stylem mávnutí ruky a se slovy ,,NECH SI SVÁ TAJEMSTVÍ,MALIČKÁ´´odchází pryč!...Popadnu ze vzteku něco na stole a hodím to po něm,bohužel se netrefím a sejmu nečekaně Jasmin,čokoládový dortík jí přistane rovnou na hlavě.dlouho se nerozmýšlí,přiběhne ke stolu,vztáhne ruku po druhem dortíku a s úšklebkem mi ho rozmaže po celém obličeji.Po sléze začne čokoládový souboj,samozřejmě zbytek bandy nemůže být po zadu.Dobroty poletují vzduchem…hlava nehlava!!!
Neuběhne ani půl hodina a všichni se sejdeme v koupelně,čokoláda je úplně všude,nechápu to i Aini je samá laskomina …babička Nesroriová,jen spráskne ruce a ironicky pronese ,,VIDÍM,ŽE VÁM CHUTNALO!´´Provinile sklopíme oči a se zastuzením si to mašírujeme ven.Kratičkou dobu se tváříme jako by nám došel benzín.
Konečně to hrozné ticho vymizí společně s vtipnou hláškou od Jonniho ,,TICHO JAK NA E 55´´,,DISKOTÉKA HADRA´´ Elina a Jasmin nechápou pointu,jen krotí hlavou!Vili,Tommi,Jonni,Jami a má maličkost,vyloženě řičíme smíchy.Holky s údivem zírají,mají dojem,že jsme se dočista zbláznili!Mám děsný záchvat smíchu,sotva popadám dech,když Tommi bezmyšlenkovitě dodá ,,MOMOENT,PROČ HADRA???...LEDA VELKÝ HOVNO´´Jonni se na něj vážně podívá a pronese ,, TAK VELKÝ HOVNO JO???...A ŽE V NĚM STOJÍŠ,VOLE!!!´´Po tomhle už vyloženě chcípám…Tommiho výraz si pamatuji do teď…legrační vytlen,okamžik zděšení a následovně skličující pohled.
K večeru sedíme celá tlupa pažravců u táboráku,opékáme špekáčky,udíme makrely a nevím co ještě,popíjíme domácí jahodovou šťávu a koštujeme dědovu Slivovici,samozřejmě z mírou (nikdo není střízlivý,ani Ainikki),klábosíme ovšem možném.
Nejžhavější téma noci je dětství…Jasmin sice není moc vtipná,ale dost nás pobavila svou historkou ,,O BABIČINĚ ZÁHONKU´´
Začalo to asi takhle:Jako mála jsem se ráda rýpala v hlíně,písku a podobně …Vili jí přeruší hláškou ,,MY VÍME,TO DO TEĎ´´Nastává menší zachichotání!Jasmin pokračuje ve vyprávění…onehdy si bábina zasadila překrásné azurově modré růže (ty se těžko vidí),proto na ně byla patřičně hrdá a pečovala o ně z láskou…tenkrát jsem si zase jako obvykle hrála na zahradě,nevím jak mě to napadlo,ale dostala jsem dobrý nápad,zkrášlit babčin záhonek…růže,které mi připomínaly bodláky,jsem vytrhala v úmyslu,že různobarevný plevel jsou růže a naopak…v poledne,mě bábina volá k obědu,jen jí odvětím,že za chvilku přijdu,protože musím dotrhat bodláky…bábina se usměje a nechápavě přemýšlí o tom,kde by se tu vzaly bodláky…když po deseti minutách stále nejdu,rozhodne se bábina,že se po mně podívá…v osudovém okamžiku,to s ní sekne na zem…následovně nasadí vražedný pohled a div,že mě nepřerazí vejpůl…naštvaně hořekuje ,,JÁ TI DÁM BODLÁKY,AŽ TI BUDE ŠPATNĚ´´…celá zrudlá pokračuje v běsnění ,,ŠMARJÁ JOSEF,VIDÍŠ TO?!´´ ,,PANENKO SKÁKÁVÁ,ZA CO MĚ TRESTÁŠ,ZAČ?!´´…to už pomalu,ale jistě kolabuje…načež dodává ,,TOHLE DĚCKO JE SATAN SÁM´´…raději se klidím do bezpečí dědova klínu…bábina to nakonec přežila…dokonce mi i odpustila…způsobem…,,ZAHRADA TABU´´
Div,že málem nepukneme,jak se řehníme…i Jasmin…se pobavena sama sebou roztomile kření!!!Další příběh nám povídá Jonni!
Před mnoha a mnoha lety, ,,JONNI!!!´´…vyjeknu rozzlobeně…on je potutelně protáhne koutky se slovy ,,NE DĚLÁM SI SRANDU´´…jako škvrně jsem se učil jezdit na kolečkových bruslích,chodívali jsme s mamčou do parku s jezírkem.Tenkrát jsem mi to moc nešlo…zem byla silnější než já…tolik placáků,jste ještě neviděli…o modřiny a odřeniny nebyla nouze…než jsem se naučil vůbec pořádně stát…mamině to šlo mnohem lépe…smutnější děcko jste neviděli…trápilo mě,že neudělám ani krok…mamča byla skvělá dodávala mi odvahu a věřila,že to dokážu…zkoušela mě rozveselit,různě blbla…až najela na pohozený klacík,neudržela balanc a slítla do příkopu…dodřená jak svině…se začala hrabat nahoru…jenže větev jíž se chtěla přitáhnout,praskla a mamina se octla tentokrát rovnou po hlavě v jezírku…celá promáčená,ale vychlámaná…jak lečo…se drala na zpět…konečně se vyškrábala k cíly…sotva stačila cokoliv říct…válel jsem se na zemi smíchy,neboť vypadala jak VODNÍK ala HIPIES…
Nastává další výbuch hysterického řehotání…Eli…silná astmatička…šátrá v kapse po inhalátoru…bo se vyloženě dusí smíchy…trochu se vyděsíme,ale vzápětí je vše v nejlepším pořádku a můžeme se bavit dál!
Začíná se pomaly rozednívat…únava se šíří rychle a tak všichni odcházíme do hajan!
Jen co se doplazím do pelechu…zadřu dříve než bráška stačí zhasnout…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Purplefay Purplefay | 21. února 2007 v 8:37 | Reagovat

Tak to se mi Andrejko hóóódně líbilo!!! Sem si představila toho pséka Ainikkiho namol ožratýho...hik,bléé xDDDDD S těma kytkama hustý,chudák břednička xDDD.A ta ubzdička a kolečkové brusle...síla xDDDD Vodník hipisák,mám výtlem!!! Sem si připoměla,jak sem na podzim vyjela na inlajnech (to víš poslední sluníčko,jak motorkáři XDD)s kámoškou ven. Sme jeli,fofrovaly a že skusíme skákat přes lavičku. Bylo to z kopce.Třikrát se mi povedlo skočit na lavičku,přejet ji,skok dolů a hromový:"Jéééééááááá". Po čtvrtý sem nabrala frajerka rychlost,že sem nechápala. Stačila sem vnímat,jak nějakej skejťák druhýmu,co na mě čuměli říká:"Si dá na držku,vsať prkno!". Dala!!! Dala sem si.Lavičku sem sice přeskočila,ale nedobrzdila to a najela plnou parou na zídku. Málem sem ji zbořila. Sem si poležela s otřesem mozkozávitovny ve špitále.XDD At žijí ubzdičky držkopatky XDDD

2 Andrejs Andrejs | 21. února 2007 v 9:33 | Reagovat

Fay...DOST DOBRÝ...*:)))))))))))))))))))))))))

a díky...*:))))))))))))))))))))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama