Vždy s veselým duchem... ;D

Pevnost

27. ledna 2007 v 13:57 | Andrejsandyvelkýkocourfialovejkukajda |  Naše FF
PEVNOST alias slza vzpomínek
I.DÍL:ZAČÁTEK KONCE
Ležím na studené zemi,ale vůbec mi to nevadí,je mi to jedno,stejně už je pozdě začít znova.
Hlavou se mi honí snad tisíc vzpomínek na tebe má lásko,ty ,,BEZCITNEJ HAJZLE!!!´´
Klidně si chcípneš a mě tu necháš napospas obludnému světu.Tak ti pěkně děkuji,hezčí dárek si mi nemohl dát!
,,SNĚŽÍ!´´Drobounké vločky s elegancí dopadají na mou tvář,vlastně mě pokrývají celou.
Za jiných okolností bych se radovala a blbla jako dříve,vzpomínáš?!
Tehdy taky padal sníh,hrozně jsme řádili,jak malý děti,všemu jsme se smáli,koulovali se,chce se mi brečet,když si tě vybavím!
Tenkrát si mi poprvé řekl,že mě ,,MILUJEŠ´´,tím svým sametovým hláskem,úplně jsem nad tím roztála,nebyla jsem schopna mluvit,jen jsem se stydlivě zakřenila.
Ach,proč to tak bolí,proč se mi i ve snech vracíš,,,PROČ???´´
Všude kam se podívám vidím Tvé překrásné oči,modré jako skalice.
Už dost začínám cvoknout,ale stejně mi není pomoci...
jde na mě únava,pomalu,ale jistě vstupuji do Země snu,pokouším se ještě vzepřít,neboť mám strach,že tě ,,LÁSKO´´zase spatřím...
Po kratičké bitvě prohrávám,spánek vítězí a odnáší sebou vše zlé...
Jako kdybych to neříkala,nemodlila se od svítání do svítání ke všem svatým.
,,SNÍM´´a jen o tobě,má lásko,tvůj úsměv mám snad vypálený do duše,už nevím kudy kam,dočista jsem se zbláznila.
A to jen kvůli tobě,má lásko,jen díky tobě.
Nestačíme se ani obejmout a už mě cosi táhne pryč.
Pryč od tebe.Slyším sama sebe,jak křičím pořád dokola ,,NE! NE! NE!´´
Ty se jen potutelně usmíváš a máváš na rozloučenou.
Nechápu proč???,vždyť mě táhnou bůhví kam?!
Snažím se ještě ještě bránit,ale po malé chvilce se vzdávám.
Bráška se mnou cloumá,jako kdybych byla hadrová panenka.Bez přestání na mě mluví,nerozumím mu ani slovo!
Po sléze zaregistruji jen, ,,HEIDI!!!´´ ,,VZBUĎ SE!!!´´ ,,NO TAK SMÍŠKU!!!´´,,HONEM,KOUKNI NA BRÁŠÍNA!!!´´
Najednou,jako když utne se probudím ze sna a vracím se zpátky do reality...
Jonni (můj nejlepší kamarád a brácha v jedné osobě),mě chápavě pohladí po vlasech a v náručí mě odnáší domů.
O něco později debatujeme o mém trápení,které mi sužuje srdce...
Všechno mu dopodrobna vylíčím i to,že se bojím v noci usnout.
Bratrsky mě poplácá po rameni,usměje se,vlepí mi obrovského hubana na tvář a zašeptá: ,,NĚCO UŽ VYMYSLÍME,SMÍŠKU!´´tak mi říká už od útlého dětství,neboť jsem byla samý šprým,vtip,prostě plná optimismu a radosti.
Ze srdce se zasměji,ale v vzápětí je mi zase ouzko.
Po chvíli se rozpláču,Jonni mě starostlivě přivine k sobě,tak to přisáta,brečím a naříkám celou věčnost.
Z ničeho nic se usměji uplakanýma očima,Jonni mi na oplátku rebelsky rozcuchá vlasy,následovně mi popřeje dobrou noc a od provodí k pokojíčku.U dveří ho obejmu a zašeptám:,,DOBROU!´´Jonni se zakření a ladnou chůzí odkráčí do svého království.
Utahaně vklouznu do svého pelíšku,během chvilky usínám.
Tu noc se mi nic nezdálo,spala jsem jako na vodě...
Mám radost,poněvač je to perfektní konec a začátek něčeho nového...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Purplefay Purplefay | 29. ledna 2007 v 10:46 | Reagovat

Heléééé lidí,tady se nám odkrývá docela literárně nadaná osůbka,přímo poeticky nadaná,to je moc roztomilý,doufám,že to má pokráčo Andy kocourku fialovej!!!! Moc se mi to líbí.....-)))

2 Sparrow Sparrow | 29. ledna 2007 v 16:54 | Reagovat

Fay... já to říkala už od začátku, ,, Andy, jsem na tebe pyšná!" xD ;D

3 Andrejs Andrejs | 29. ledna 2007 v 17:57 | Reagovat

Fay,Sparru...DĚKUJI...TO POTĚŠÍ A ZAHRĚJE U SRDÍČKA!!!*:)))))))))))))))))))))))))))))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama