Vždy s veselým duchem... ;D

Karkulinda, 1. kapitola, 1. díl

15. ledna 2007 v 16:00 | Sparrow, jakej jinej psychopatickej dement... |  Naše fantasmagorie a pohádky
Bylo, nebylo…
Za desatero krvavými řekami a hřbitovy, bylo království Krvavých Bratrů. A za devatero márnicemi stál malý dům, v němž žila se sekyrkou a motorovou pilkou malá Karkulinda. Karkulinda byla roztomilá dívenka, však měla jednu úchylku: kanibalismus. Mnohokrát si pochutnala na veverkách, ale ty už ji nesytily. Tak jednou, to už je dávno, dostala hlad. Jelikož maminčina svíčková jí nechutnala a brokolice byla též nechutná, vzala Karkulka sekeru na ramena a stala se rodinnou vražednicí.
Jednou Karky seděla na dvorku chaloupky s ještěrkou mezi zuby a v duchu si říkala:" Ty jo,tady už není co ke spolknutí, půjdu prohledat město…" hmátla po košíku, flákla si gotický make-up na ospalý obličej a šla s motorovou pilou na vodítku k autobusové zastávce…
Nastoupila. Samozřejmě, že jak je v téhle době známo, pouštěli v rádiu Tokio Hotel. Karkulinda začala nepřetržitě tancovat s motorovkou a chtě nechtě celý autobus vyvraždila.Když si uvědomila, že se řítí do propasti, sedla k volantu a do zatáčky přejela Popelčinu tetu a jejího psa.
Divoká jízda skončila u mostu Sebevražedníku. Uviděla tam pár mladých turistů, jak si fotí oběšence, kteří viseli z ohrady. Karťula zapřemýšlela: " To musím zkusit taky!".
Už se chystala na skok s provazem na krku, když jí něco chytilo za ruku. Karkulinda se prudce otočila k svému zachránci a usekla mu učesaného kohouta…
" Idiote! Pustíš mě?!" zařvala Karky.
" Ty hlupačko! Víš kolik stál ten účes?!" odpověděl méně klidný chlapec.
" Svatá Marie, Ježíši vražedkyně! Ty jsi princ Krvavý Vamír von Pire!" najednou se Karkulinda vzdala skvělého nápadu bungee jumpingu a rozplývala se nad princovým… košíčkem.
" Co pak tam máš pěkného???" z krvavého pohledu se vyblýskala roztomilá modrá kukadla.
" Vlčí kosti! To mám pro dědka… ale řekni, nejsi ty náhodou ta krásná holčinka z perníkové chaloupky?" zeptal se princ a pomalu doprovodil ruku na meč.
" Ne! Já jsem Karkulinda! Tu jsem povečeřela včera! Příšerná namyšlená slepice, řeknu ti…" odpověděla šepotem Karkulka a vytáhla ze svého košíčku hlavu Mařenky s dlouhými copánky.
" Jééé! No to je úžasné! Já už mám Jeníčka! Ty je sbíráš?" rozzářil se Vamík a začal tleskat svýma královskýma ručičkama.
" To víš že jo! Já mám Růžu od minulého roku a Sněhuřinu jsem zmasakrovala minulý týden! Jo, a trpaslíci… ty mám na zahradě vystavený!" hrdě se zatvářila Krakulka.
" Hele, a nechtěla bys k nám na hrad? Jen aby sis prohlídla tu mojí sbírku…" navrhl princ a stydlivě se zhoupl v kolenou.
" Dobře! Ale…" zamračila se Kraky.
" Co???" tak se vyděsil princ, že ji radši sundal provaz z krku.
" Budete mít k obědu Princezninou konzervu?" se slinou na rtech se podívala na Vamíka.
" Zlatovlásku z masa a kostí, ještě živá!" chytil princ holčinu za ruku a vydali se směrem k Černému kopci, ze kterého vyčníval královský palác. Když došli k hradu vyskočila z lavičky Zlatovláska a začala utíkat jak o život. Karkulka neváhala a vrhla se s motorovou pilou za princeznou.
Princ povzbuzoval: " Kraťulo!Karťulo!"
Karkulinda ale vzhledla k princi a napálila to rovnou do stromu.
" Neblbni! Žrádlo má nohy!" ukazoval princ na utíkající Zlatovlásku, která táhla za sebou dvacetimetrovou deku vlasů. V tom se Karkulce rozsvítilo, oklepala se jako ratlík a dala zpátečku k chudince. Ta upadla. Nejvíce v životě nyní litovala toho, že používala šampon proti padání vlasů, jelikož se do nich zamotala a bezbranně ležela pod sadistickou Krakulou, která už zapínala motorovou pilu. Když se blížila ke krku princezny, Karkulka se zasekla a plácla si na čelo.
" Já mám ale místo mozku fík! Takovou skvělou paruku bych měla z těch vlásků…"
" Stálo se něco?" přiběhl Vam.
" Chci paruku!" natáhla Kraky ukazováček na Zlatovlásčinou hřívu.
" A co náš oběd?!" zaprotestoval princ.
" Neříkej mi, že nemáš v takovém velkém hradu ledničku a kuchaře! Víš, že mám celkem chuť i na salátek…" zadívala se Karkulinda na obrovskou zahradu.
" Tak dobře… Stráže!" hoch otočil oči v sloup a lusknul prsty na hlídače. Ti dva rozkaz ignorovali a pokračovali v prohlídce Kouzelného deníku pod stromem.
O pár mrtvol poté…
Karkulinda a princ už seděli u stolu. Jídelna byla zdobená různými kousky ´´pohádkového´´ nábytku, kupodivu všechno v červené barvě. Z vysokého stropu visel křišťálový lustr, který se pomalu ale nebezpečně houpal, jakoby v hořejším patře tancovali sloni. Mladíci si bezstarostně povídali.
" …Moje pra,pra,pra…blá,blá,blá… prababička byla ´´Čachtická Paní´´ Elizabeth z Bathory a moje prateta je ´´Zla Královna´´ Georgína ze Sněhurčiny Jablkové Říše, která už vlastně neexistuje díky tobě!" usmál se chlapec na Kraky.
" Wow! Tak ta tvoje prablábička znala Drákulu! Já mít tak významnou rodinu…" Karky si nasadila kapucu a klesla skoro pod stůl, smutně sledovala solničku.
" Ale…vždyť to má i svoje zápory! Vezmi například mojí tetu z otcovy strany! Černá ovce rodiny!" ušklíbl se princ.
" Pročpak?" zbystřila dívenka.
" Snad víš, proč všechny pohádky, tedy doposavad naštěstí, měly Happy End?" princ zvednul překvapeně obočí.
" Tvoje…haha! Tvoje teta…hahaha! Je Dobrá Víla?! Hahaha!" složila se Karkulka smíchy na zem.
" Ano. Než bylo Království dvou Krvavých Bratrů, aneb králů, toto byla Alenčina Říše Divů, samozřejmě ptáci řvali, kytky smrděly a Slunce pálilo. Alenka, vlastně moje babička, měla čtyři děti, mého otce Vlada, strýce Ronana, ´´Dobrou Vílu´´ Cecílii…" vyprávěl princ a na chvíli se zastavil.
" A co čtvrté?" Karkulinda si lehla na dlouhý stůl.
" To byl můj strýc Sauron. Jistě znáš sousední kingdom na západě, Středozemí. Určitě jsi slyšela o válce, co se před pár lety v něm odehrála, také že se říše rozpadla. Strýček byl král Středozemě. Bylo to velké a nebezpečně mocné království, tak tetička napomohla tomu, aby ten největší trouba celého státu, Frodo Pytlík, všecko pokazil a zabil mého strýčka!" Vamík už měl slzy na krajíčku. Karky ho plácla na rameno a utěšovala.
" To bude dobrý! My se tvé tetě pomstíme!" a vytáhla s košíčku sekyrku.
" Hmmm… už delší dobu se snažím to napravit a vymyslet nějaký plán. Něco ti řeknu a to neví nikdo mimo mé rodiny… Cecílie se snaží zkonvertovat všech 5 temných říši, aby celý Pohádkový Svět byl podobný Disney Landu. Mickey Mouse, můj strýc a její manžel, pocházel z toho pajzlu. Už je naštěstí v hrobě. Ale to nejhorší je, že se jí skoro povedlo transmutovat mojí rodinu v bandu růžových králíčků! Takže vede 1:0… buhehehe!" princ se rozbrečel jak fontána.
" No tak slabochu! To má být budoucí král Krvavého Království!? To zvládneme!" hrdým krokem Kraky došla na konec stolu a ukázala nad krbem, kde visel obraz. " Na počest Čachtické paní z Bathory!"
Najednou se ozvaly housle, silná muzika, podrobněji Mozartův rekviem Lacrimosa. Karkulka se lekla a spadla ze stolu. Dveře se otevřely a vešlo služebnictvo s jídlem. Položili porce a rychle odešli. V sálu se rozhostila temná magická atmosféra. Zazněl kovový zvonek, světla se zhasla a svíčky na stole z ničeho nic začaly hořet. Hudba zeslábla, už bylo slyšet jen jedny housle.

" Holá! Můj cabbajero! Koho tu pak mám za hosta? Není to holčina ze Srdcovitého království? Tu co jsem ti namlouvala minulý měsíc?" jako z ničeho nic se z temnoty objevili král a královna. Vladislav a Charlotte měli na sobě růžové kostýmy. Královna byla jako Barbie speciál edition baletka a král, no… jako růžový králiček.
" Bon jour, Faldiku!" hlasitě oznámil král a vrhnul se na Vamíka.
" Co jsem vám řekl o mnohojazyčné domácnosti?! Nehučte do mě španělštinu a francouzštinu nebo z toho budu mluvit čínsky!" vztekal se Vamouš.
" Nevař si mozkové závity a uklidni se! Vždyť to s tebou myslíme dobře…" láskyplně ho objala matka.
" Jasně, vždycky! Jako minule když jste do mě cpali ke snídani deset pomerančů, prý vitamín C… happy family že bych se z toho zbláznil…" princ hodil vražedný pohled na panovnici.
" No tak! Nebuď zahořklý, Vamíčku! Až tu skončíme půjdeš si ven hrát s touhle krásnou slečnou na sluníčku! Je tam tak hezky…" roztáhl přerostlý králíček záclony a z toho málem Karkulinda oslepla.
" Co děláš! Jsem na to sluníčko alergický! Snažím si udržet svou sněhovou pleť! Už toho mám dost!" vstal z židle a utíkal ven z místnosti. Zbytek osazenstva si vyměňoval překvapené pohledy. Karkulinda se náhle usmála a šla za princem. V chodbě zaznívaly Vamovy a její rychlé kroky. Začala honička.
" Zastav! Kam to prcháš?!" zařvala Karky na vzdalujícího se Vama. On ani nepřibrzdil a zmizel za rohem ke schodům.
" U všech plešatých veverek! Čekej na mě!" zastavila se Kraky popadající dech. V tom si ale uvědomila něco velmi nepříjemného. Už ho neviděla a před ní se objevilo sedm chodeb.
" Argh! Do prkýnka! Já se ztratila…" otráveně se kolem sebe podívala. Teď jen vybrat do jakého labyrintu se pustit.
" Doufám že neskončím jako Harry Potter…" s těmito slovy se rozběhla do prostřední temné uličky. Po dlouhém pochodu se ocitla ve velmi zajímavém pokoji. Všechno se lesklo v modré barvě. Všude kolem ve vzduchu pluly kouzelné mýdlové bublinky. Vedle nich lítaly různé předměty. Servisy porcelánových hrnečků se vznášely, jakoby je něco ovládalo. Uprostřed byla v podlaze velká jáma. Ta upoutala pozornost Karkulíny. Přiblížila se k okraji obrovské díry a naklonila se, aby lépe viděla. Nora byla tak hluboká, že se její dno ztrácelo ve tmě. Ozývaly se zezdola podivné zvuky. Jakoby nějakému drakovi kručelo v žaludku. Najednou v místnosti všechny levitující věci začaly padat na zem. Bubliny praskaly. Pronikavý zvuk roztřepených hrnečku vyděsil Karkulínu, která se otočila směrem k vchodu pokoje. Náhle dovnitř vstoupil silný vítr, který zamotal Kraky do vlastního červeného pláště. S vichřicí se do místnosti hrnul kouř…
… Tobe continue…
P.S.(obrázek s mečem patří k poslednímu dílu, jen abyste se měli na co těšit... teda spíš naopak... čím vás zas budu otravovat...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama