Vždy s veselým duchem... ;D

Agentky 006 IV

11. ledna 2007 v 17:18 | Purplefay |  Naše FF
AGENTKY 006:MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ (1.část)
Kety se snesla na střechu jejich pomocníka. Déšť zesiloval. Položila přítelkyni na zem. Ta jen lehce zasténala. Krev ji vytékala z rány přes břicho na zem, kde se mísila s dešťovou vodou. Kety silně zabušila na střešní dveře:" Päeniseeneee! Votevři, ale fofruj!" řvala a plivala přitom vodu, která se jí hrnula do úst. Zanedlouho přišel otevřít, opět nahý, pouze trenýrky maxivelikosti. Strašně se vyděsil, když spatřil Kety s křídlama, podivným svitem v očích a zakrvácenou téměř nahou dívkou v náručí. Rychle sešli do obývacího pokoje. Kety položila agentku na zem. Krev se okamžitě vpíjela do koberce.
"Potřebuju čtyři bílý svíčky, ale kmitej člověče! Za chvilku si pro ni přijdou!!!" řvala na něj Kety. Celej zmagořenej hledal svíčky:" Kdo si pro ni přijde?!" vyhazoval různé předměty z šuplete. Kety roztrhla POTUTce tričko. Její obličej byl smrtelně bledý. Na spodním rtu se jí pomalu srážela krev.
"Tihle!" ukázala Kety směrem k oknu. Kolem celé místnosti se pomalu začaly zjevovat postavy v černých hábitech. Místo očí jim zela v důlcích černá prázdnota. Uprostřed té prázdnoty žhnuly červené tečky. Päeniseen klesl se svíčkama na zem. "Postav je do kruhu kolem nás a zapal je. Rychle a nečum na ně, tobě neublížej!!!" poručila mu Kety. Vytáhla Pentagram a položila jej POTUTce na ránu.
"Je pozdě! Už je naššeee! Nezachráníšššš ji!" sípala na ni bytost a vztahovala ke zraněné dívce ruku. Kety zvedla pomalu k Démonovi pohled. Bílá světýlka zářila ještě víc. "Exorcistus stachys recta sanguineum!! Sanguisorba minor at Infernus!!!Amen!!" zvolala změněným hlasem. Jednu ruku položila POTUTce na čelo, druhou na Pentagram. Rozevřela křídla a přikryla jimi sebe i dívku po sebou.
V tu chvíli do místnosti dorazily ostatní agentky. Oslepilo je velké světlo uprostřed místnosti."Po...po...podívejte!" vydechla Andy a ukazovala na démony. Ti trpělivě s povzdálí vyčkávali na svou oběť. K agentkám se po čtyřech připlazil Päeniseen a koktavě jim vše vyprávěl.
POTUTka se najednou prohla v zádech a vydala ta bolestný výkřik, že agentkám vyhrkly slzy. "Ach bože! To ne! Ona trpí!" zašeptala se slzama v očích FLY a držela si dlaněma ústa, aby alespoň částečně ovládla pláč. Andy ji pevně objala. Znovu se ozval POTUTčin úpěnlivý výkřik. Fay padla na kolena:"Ach POTUTko, vydrž, darling!" řekla s pláčem. Spar si k ní klekla a ze zadu ji stiskla do náručí:" Ona je silná...vydrží to Fay..." zašeptala, ale i jí stékaly slzy po tvářích.
Kety se celá třásla...a najednou klesla na POTUTčino tělo. Zrychleně dýchala a neměla sílu se vzepřít na rukou. Křídla ji pomalu mizela. Zbylo po nich jen pár pírek.Démoni se pomalu jeden po druhém vytráceli. POTUTka se zprudka nadechla a otevřela oči. Všichni se ihned seběhli. Obrátili bezvládnou Kety na záda. Dívala se nepřítomným pohledem do stropu. Světýlka v očích se jí pomalu ztrácela. "Pít...prosím..." zasténala tiše. Päeniseen ji přidržel u úst láhev. Kety lačně polykala doušky chladné vody. Päeniseen pokukoval po POTUTce. Ta se překvapeně posadila. Byla velice slabá a tak ji FLY podpírala. Na břiše měla vypálený otisk Pentagramu, ale po ráně ani stopy. Šťastně se podívala na kamarádky. "Dobrá kérka..." odlehčila celou situaci Sparrow, když se zadívala POTUT na bříško. "A ty čumíš na co?!" otočila se na hostitele. Ten ihned sklopil zrak. Nahou dívku pouze v kalhotkách, neviděl hodně dlouho. "Koukej radši udělat něco k jídlu, nebo padnem za vlast!" poručila mu. Päeniseen odhopkal s králíkama na nožkách do kuchyně a vesele si pohvizdoval melodii s Kill BYL.
Agentky se mohly konečně pořádně obejmout. Kety odnesly do pokoje, aby si odpočala a nabrala sílu. POTUTka se zabalila do deky a sedla si vedle Kety k posteli. Dlouho si spolu povídaly.
Naše čtyři agentky se svalily v obýváku na sedačku. Když Päeniseen přinesl jídlo, všechny už tvrdě spaly. Položil tác potichu na stůl a každou dívku přikryl dekou. Pustil tichounce vážnou hudbu a šel si také zdřímnout. Však si to zasloužil. Noc pomalu končila a okny se drali první sluneční paprsky. Jemně hladili agentky po tvářích. Helsinky se pomalu probouzeli do nového dne. Po dešti zbyli pouze kaluže na chodnících a někde v dálce odbíjel čas kostelní zvon.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama